Postesk

Svítá před oponou
Mám na tvářích pudr
A na rtech lesk
Vítám vás poklonou
Mávnutím ruky ztiším potlesk

Jsem bavič, umělec, herec a tak dál
Ten, co tu nejmíň tisíckrát už stál
Jsem srdcař, bohém a tak trochu diplomat
Někdy však taky hrací automat

Stojím na prknech, co znamenají svět
Stojím tu denně snad tisíc let
Jsem Pierro, Don Chuan, jsem válečný zvěd
Jsem císař i pekař nebo Hamlet

Jsem bavič, umělec, herec a tak dál
Ten, co tu nejmíň tisíckrát už stál
Jsem srdcař, bohém a tak trochu diplomat
Někdy však taky hrací automat

Miluji smích i pláč, aplaus, i když není zač
Jsem jenom prostej příběhů podavač
Miluju žal i stesk, černou, bílou, bídu lesk
A já přiznávám, že žiju pro potlesk
Tak to jsem si tak postesk