Pedro Isbek

(honza h./ honza h.)

Mám zvláštní pocit
co mě v rozjímání plaší
Milí braši šeptám tiše
slyšte (pssst)
Jako bych procit
a zahlíd desku naší
Stojíc na nástupišti v dešti
Čeká ve splínu
na povoz z komentářů
V jízdním řádu
topí zraky, strachy
V pod lampou stínu
šine se provoz adresářů
V tom neřádu
moknou fraky, taky

To že se Pedro jednou vrátí
Bylo tak trochu mazaný
Jestli se totiž nevobrátí
Vytáhne stopy smazaný

Prazvláštní pocit je to
obvzlášt když netuším
Zdali vítat Pedra šeptem
nebo přebreptem
Mám-li mít soucit
všechna předsevzetí ruším
Obracím list jak, Ferenc Liszt
Čekám na příchod
nejmladšího z veteránů
Voháklího k světu do bukletu
Vrací se časem
plnej podlitin a šrámů
Snažíce polknout
větu v cukuletu

Vlastně mě těší
že se Pedro domů vrací
tuším k mání lepší
desky není naší
Mazut mi prší z uší
na duši co suším
Uvítací práším kaši
Zanedlouho spatřím
nejmaldšího z veteránů
Starýho káma
hejbnout krama s kuframa
Co v dávným čase zmizel
za výlohou krámů
Dobývat příčky domobrana