Klání

(honza h./ honza h.)

Zpívat a hrát
nikdo z nás neumí
Tak proč se dřít
když je všechno ztracený
Za léty práce
jen lesy zašumí
I tohle klání je prej fádní

Ta naše zvířena
stejně se nepodobá
Vašemu přání, vo džemování
Říkali znalci, „kapelo jalová
To vaše klání, je prej fádní“

Zpívat a hrát
nikdo z nás neumí
Snad je i znát
že si ruce zpocený
Sem a tam zavadí
a ty struny zatlumí
A to je vážně marný

Záznamy praví
že bída je to bída
Nikdo z nás svoje
hlasy v hrdle neuhlídá
Málo komu voní
ty tóny naše zmatený

Ví se, že nám
i kytary neladí
Blíží se fáze
kdy nenalezený
S vostudou zarostou
jako stromy v kapradí
A to je vážně marný, marný

A tak dál roky plynou
dále roky plynou
Dokaď nám naše
hlasy v hrdle nevyhynou
Trápit se budem stále
že je to ztracený

Za co sme stáli
už nikdy nebudem
Zůstanou z nás
jenom voči sklopený
Na poli slávy
řízený osudem,
Už nebude k mání
To naše halekání