Nejbližší koncerty

  • 22.3.2019 Karlovy Vary - Lidový dům
  • 23.3.2019 Sušice - Sokolovna
  • 29.3.2019 Mladá Boleslav - Škoda Muzeum

Všechno bylo nakonec v richtiku

Zdar přátelé.
Vrátil jsem se před třemi dny a pořád mám trochu problém ze spánkem a pořád se budim v šest ráno. Nic na tom nezměnila ani welkome kalba, kterou jsem absolovoval v úterý a můžu vám říct, že jsem se nijak nešetřil. No nicméně když už nemůžu spát, tak Vám alespoň napíšu takový stručný shrnutí mojí letošní dovolený.
Takže když jsem psal naposledy, byl jsem v horách a bylo stále víceméně pěkný počasí a mě pak po dvou dnech ve městě Nuvara Ellia čekal padesátikilome­trovej sjezd do Kandy. Byl to možná nejlepší kopec dolů co jsem kdy jel. Jelo se po výborný silnici a okolní krajina nabízela fakt nádherný výhledy. Prostě paráda. V Kandy jsem potkal ve svým hotelu moravskej páreček a společně jsme vypili jejich zásobu slivovice na celou cestu po Sri-Lance. Takže díky za pěknej večer. No a jedeme dále. Z Kandy jsem to vzal do Sigirie, což je největší archeologický naleziště na ostrově. Tomu všemu dominuje taková skála, na niž se leze po schodech a budha je přítomen úplně všude. Je to působivý, ale kromě tohodle tam nic není, tak jsem se moc nezdržel a vydal se na sever. Původně jsem chtěl dojet až do města Jafna, jež se nachází úplně na severu, ale díky konfliktu mezi vládou a tamilskými tygry, kterej je sice víceméně ukončenej, stále trvaj nekterý omezení v pohybu po ostrově a do některých oblastí potřebujete jako cizinec povolení. No tak jsem to asi 150km pod Jafnou stočil na západ a vydal se na ostrov Mannar, kde vlastně není vůbec nic zajímavýho, ale mě se tam líbilo právě díky tomu, že tam nebyli vůbec turisti a žilo si to tam svým životem. Pobyl jsem pár dní a chtěl jsem jet podél pobřeží na jih, ale začalo zase dost hodně pršet a cesta jenž vedla přes národní park byla zaplavená a mosty přes řeky ztržený musel jsem to objet vnitrozemím přes Anuradaphuru která patří k nejstarším městům na Sri-Lance, ale jak chcalo, tak se mi tam ani nechtělo bejt. Zajel jsem si asi 200km. Byl to očistec, páč tři dny a tři noci, tak strašně pršelo, že jsem fakt nechápal. Nikdy jsem takovejdle déšť nezažil. Prostě neustálej přívalák. Chvílema jsem měl vodu do půlky kola a fakt měl strach, že mě to někde odřízne. Fakt masakr. No nakonec jsem dojel do Putallamu na pobřeží, kde to bylo pak už trochu lepší. Jenže tam jsem zase snědl nějaký zkažený maso a lehce se přiotrávil.takhle blbě mi snad nikdy nebylo. Stašný křeče, nehorázná sračka, ale jel jsem, protože mi zbejvalo posledních 100kiláků a já už to chtěl mít za sebou. Dokonce jsem se i jednou pokadil. Stál jsem takhle před jídelnou, kde jsem si dal čaj a cígo.no a najednou jako že si trochu uprdnu. Pochopitelně se nejednalo o prd a já tam stál s nadílkou v kalhotech. Moc pěkný. Nakonec jsem si musel naordinovat antibiotika a až ty mě dostali do pohody. Sumasumárum jsem ujel 1200kiláků a až na ten závěr to bylo fakt krásný. Když jsem na Sri-Lanku přijel a kluci mi psali, že jedou do Indie, tak jsem chytil trochu depku, že to tam sám nezvládnu, ale musím říct, že jsem si to fakt užil. Potkal jsem spoustu skvělejch lidí a viděl strašně moc pěknejch věcí a hlavně stašně moc zvířat. Poslední tejden jsem strávil na jihu u moře, žral ryby, krevety, chobotnice a dělal nic. Prostě pohoda. Ani se mi nechtělo domu. Už se nebojim jezdit někam sam. I když samozřejmě je lepší bejt s nějakym parťákem, či děvčetem. Takže takové to tedy bylo. Zdar.