Nejbližší koncerty

  • 24.11.2017 Svitavy – Fabrika
  • 25.11.2017 Ústí nad Labem – Severočeské divadlo
  • 27.11.2017 Praha - Retro

Véna live story

Příběh o Vénovi, který se nemohl rozhodnout. Jako bonus pak následuje homolistický příběh z Brna… Milé děti, dnes si budeme povídat o lidské vlastnosti, kterou je nerozhodnost.

Co je to nerozhodnost?
Milé děti, představte si cestu, která se rozdvojuje. Doleva a doprava. Obě končí zatáčkou, za kterou už není vidět. Chvíli jste pro cestu doleva, ale pak se rozhodnete pro cestu doprava. Jenže když už se chystáte zahnout vpravo, rozmyslíte si to, a zatočíte vlevo. Jenže pak si řeknete, co kdyby ta cesta vpravo byla přece jen nakonec lepší. A tak si sednete do pangejtu před rozbočkou, že si to ještě rozmyslíte. A přemýšlíte a přemýšlíte, čas letí, ničeho se nemůžete dobrat a nakonec se setmí a zjistíte, že nemáte baterku a že tak stejně nemůžete nikam jít…

Proč se nemůžete rozhodnout
Protože nevíte, která cesta vám co přinese. Říkáte si – když se rozhodnu pro cestu vlevo, může se stát, že jsem prohloupil/proh­loupila, protože cesta vpravo může být nakonec lepší. A když se rozhodnu pro cestu doprava, může se stát, že jsem prohloupil/proh­loupila, protože cesta doleva může být nakonec lepší.

Jak poznáme lepší cestu?
Lepší cesta nejde dopředu poznat. Jistotu o lepší cestě mají jen rozhodní lidé.

Rozhodní lidé
Rozhodný člověk  – stejně jako ten nerozhodný – nevidí za zatáčky. Ale protože je suverén, plácne jen tak nazdařbůh, že ta cesta napravo (nalevo) je jediná správná! Plácne to tak přesvědčivě, že fůra lidí jde za ním. Za zatáčkou jednomu ukousne hlavu krokodýl (utekl z místní ZOO). Rozhodnému vůdci se ovšem nic nestane, na konci cesty náhodou zevluje bohatá princzna, se kterou se ožení. To nečekal, ale dělá, že to už na rozcestí věděl. Ostatní, kteří ho následovali, mu tleskají a pak chcípnou hlady, protože princezna je lakomá.

Nerozhodní lidé
Nerozhodný člověk je člověk plný pochyb, tedy je vidět, že má problém a že přemýšlí. Přemýšlí a domýšlí co by a jak by – kdyby… Proto sedí po tmě bez baterky před rozcestím. Nikdy se neožení s princeznou. Nikdy nechcípne hlady (pokud se nepřidá k rozhodnému).


Véna live story

Narozky v osmi…
Jako osmiletého se ho maminka ptala, co chce k narozkám, jestli lokomotivu nebo autíčko. Řekl, že si to rozmyslí, několik dní nespal a když ani den před narozeninami neměl jasno, máma mu koupila slipy a ponožky.

Rande v šestnácti
Zuzka se mu moc nelíbila, stejně jako Jitka. Nebyl si ale jistý, která se mu nelíbí víc. Proto, když chtěl jít na první rande v životě, vykašlal se na něj a šel raději na film Sedm statečných. Sám.

Na vodě v pětadvaceti
Když jezdil s partou na vodu, dělal háčka v kanoi. Jednou se blížili k velkému kamenu uprostřed řeky. „Vlevo,“ křikl Véna na Pepu, který seděl vzadu a řídil. Pepa směroval loď doleva. „Ne, vpravo,“ křikl Véna. Pepa směroval loď doprava. „Nééé, vlevo,“ křikl Véna a Pepa zatáčel doleva. Jenže to už je proud snesl těsně před kámen. „Vpravo,“ křikl Véna a pak dodal, „anebo ne, teď už je to stejně jedno.“ Buch, bum, dzum! Díry v lodi byly veliké…

Dálnice v pětatřiceti
Mírně doleva se dálnice stáčela na Brno jih, jak pravila dopravní cedule. Mírně doprava se stáčela odbočka na Brno centrum, jak pravila dopravní cedule. Véna jel k nádraží. Ale než se stačil rozhodnout, napíchnul auťák do klínu svodidel, který rozděloval oba směry. Svodidla tam vybíhala do ostré špičky, na které byla modrá značka s šipkami přikazujícími směr jízdy doleva nebo doprava. Šlupka to byla veliká, auto našrot. Modrá dopravní značka se zabořila až pod přední okno. Véna vyvázl zázračně jen s odřeným čelem a modřinami od airbagu a pásu. Nerozhodní lidé mají štěstí v neštěstí… „Takhle napíchnutý auto jsme ještě neviděli, jak se vám to podařilo, člověče?“ divili se policajti. „Ále,“ mávnul ruku Véna, " nevěděl jsem, jestli je nádraží na jih nebo k centru."

Milé děti, jako vždy mám malý kvíz. Nerozhodný člověk:

A. Rozhodně o ničem nerozhodne
B. Rozhodně předčasně nezemře
C. Rozhodně ho nic nerozhodí


BONUS
Spratek a Fotr v Brně

Milé děti, nerozhodnost není jen vlastnost Vény. Když byl Honza s Olegem – dále Spratek s Fotrem – a s Gábinou v Brně na veletrhu Go, postihl je těžký homolismus (tedy Spratka a Fotra).

Doma je doma?
V jednu lednovou sobotu absolvovali své přednášky s promítáním o Indii a Kamčatce na Go kameře, kterou organizoval Ruda Švaříček a jeho cestovní kancelář Livingstone. A pak se nemohli rozhodnout, jestli zůstat pařit až do neděle anebo jet domů. „Budeme pařit,“ chtěla Gábina, která jim dělala „šoféra“, a těšila se na koncert Žlutého psa v Livingstone klubu. „No jo, ale co když to bude doma lepší,“ uvažovali Spratek s Fotrem. Tím „doma“ mysleli hotel Praha na Vyžlovce. Přesněji řečeno pivo v hotelu Praha. Navíc měli na hlídání psy u „mamy“. A té řekli, že přijedou v sobotu večer.

Na obrázcích Spratek, Ruda Švaříček, Gábina, Fotr.

Na obrázcích Spratek, Ruda Švaříček, Gábina, Fotr.

Nocleh to rozhodne?
V Brně nebyl ze soboty na neděli zajištěnej nocleh, ale Gábina, která se už už viděla na koncertě Žlutého psa, roztáčela mobil na všechny světový strany. Chytla jeden penzion dvanáct kiláků od Brna… „Ale jak se tam budeme dopravovat?“ sejčkovali Spratek s Fotrem… Taxíkem? Ne! Jedeme domů (rozuměj na pivo do hotelu Praha). A taky musíme vyzvednout psy!

Na Prahu!
I když dělala Gábina moc a moc smutné oči, Spratek s Fotrem učinili zásadní a neměnné rozhodnutí: valíme na Prahu. Tedy po dálnici D1 směr město Praha, a pak odbočit na Vyžlovku směr hotel Praha… Gábina tankovala U devíti křížů, a když šla platit benzin, Spratek udělal telefon „mame“… A ta že prej psy pohlídá až do neděle.

Na Brno!
A tak Gábina otočila auto a jelo se do Brna. Cestou zajistila nocleh v hostelu na Flédě, to je tam, kde jsou koncerty,

Klub Livingstone
Večer tak Spratek, Fotr a Ģábina zapařili na koncertu Žlutýho psa v Brně ještě s cestovateli Rudou Švaříčkem a Jirkou Hruškou. Bylo to krásný, ale zejména Fotrovi se v hlavě líhla myšlenka, jestli by to nakonec nebylo na pivu v hotelu Praha lepší…

Půjdu kamkoli, pokud…
Milé děti, nakonec naší pohádky se Spratek s Fotrem a Gábinou usnesli, že Brno bylo super.
A kdybyste nevěděli, proč se klub a cestovka jmenovaly Livingstone…
David LIVINGSTONE (1813 – 1873) byl skotský misionář a cestovatel po Africe, mj. objevil vodopády, které pojmenoval na počest anglické královny Viktorie – Viktoriiny vodopády. Jeho hlavní větou pro ty, kteří hledají svou cestu, bylo: „Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu.“