Nejbližší koncerty

  • 24.11.2017 Svitavy – Fabrika
  • 25.11.2017 Ústí nad Labem – Severočeské divadlo
  • 27.11.2017 Praha - Retro

Takze

 

Takže, já se jmenuji M. Homola, právě jsem si na to smotal kravičku, uvařil téé a začínám.

Tak lidi, nejdřív asi napíšu něco o tom, co bylo a bude a nakonec vám řeknu, na co se dělí náš kolektiv.

Rok 2003 pro nás začal točením klipu na Gramofón, což byly tři měsíce ůmorný lopoty s modelínou, již nikdy více!!! Těch dvacet kilo figurek jsme pak rozházeli do lidí v Akropoli, kde se hrálo v březnu? V dubnu?

To bylo jaro a před náma léto, totálně narvaný festivalama. Nebyl jedinej volnej víkend a pár dvojáků by se tam taky našlo. Nevím, čím jsme si to zasloužili, ale hráli jsme většinou v dobrejch časech, za což pořadatelům děkujem. Někdy jsme po koncertech vyváděli, za což děkujem barmanům. Škádlili jsme kršňáky, a děkujem jim, že nám neublížili. Koukali jsme na cizí hoky a děkujem jim, že si toho nevšímaly. A děkujem lidem, že byly všude vstřícní a kolikrát po nás ani neházeli kelímky.

Kdybych se měl zmínit o všech festivalech zpětně a konkétně, určitě bych na spoustu zapoměl. To vím tutáč a proto to radši ani nezkusím. Všeobecně byly všechny v pohodě, počasí tomu přálo, ůroveň se zvedla, je to zábavný.

Novinkou pro nás byla slovenská Pohoda v Trenčíně, což byl fesťák o dvaceti tisících lidech, joj do piče naozaj bombááá. Navíc jsme tam pak na tejden zůstali a chodili nahoru na horu a po hřebeni kus a zase dolu z hory. Malá Fatra, Nízká Tatra, pohled z patra. Slováci příjemní, všetko ókej.

Jak to bude s festivaly příští rok, to se uvidí. Je jich tak strašně moc, že už letos se to projevilo na návštěvnosti, neboť lidi nemaj prachy a náladu jezdit jako my (ale my tam musíme) na dva fesťáky tejdně. Takže mnohým pořadatelům se investice nevrátili, a příští rok se na to vybodnou. Tržně se tomu říká, že nabídka převážila poptávku a to vždycky smrdí.

Uvidíme, jak se to dotkne nás. Pravděpodobně nebudem hrát na Trutnově, kam jsme letos nedojeli (auto nám kleklo) a nejlepší moderátor na světě -Něněk Suchý -všem lidem oznámil, že kapela Wohnout je banda hajzlíků, kteří nedorazili proto, že nemaj rádi lidi, pravděpodobně kradou, lžou a snad i vražděj. Se vším bych polemizoval, ale s tím posledním souhlasím, neboť Něněk Suchý, v branži známej jakožto idiot a jouda, si přímo žádá o polechtání kulkou z našeho legálně drženého tanku. I přes jeho mrtvolu nás však asi už na Trutnov nepozvou, a to nás mrzí.

Tak a teď bude podzim. V plánu je, že se bude hrát hodně. Co nejvíc. Pokud možno imrvére a furt. Protože buou Vánoce a musíme mít šišky na dárky, to snad každej chápe. Koncerty budou všude po Čechách a benzínky utržej. To vše vypukne v říjnu, neboť v září jede Feno Fenič do USA. Všechny termíny a štace budou tady na našich stránkách.

Taky bychom rádi ještě udělali klip, tentokrát neanimovanej, ale musíme to pořádně promyslet, abychom se do toho zas nezahrabali. Navíc pořád nevíme na jakou věc.

No a pak bude 2004 a nás čeká udělat další desku. Bude se jmenovat...prej se to nesmí říkat, takže se necháme překvapit.

Tak a teď je na čase vám říct o tom, jak se dělíme:

Naše mužstvo se dělí na čtyři kusy a dva tábory. Rozděluje nás věc masou oblíbená - fotbal. Je zde zásadní rozpor. Ačkoliv já a brácha Honza, jakožto kytarová sekce, hrajem čutanou o dost líp, než kolektiv rytmiků, tedy Zemánek a Fenek, fotbal nás nezajímá, nesledujem ho, nevíme nic o aktuálním dění v lize. Zato Z+F jsou zarytí a kovaní fandové klubu Slavia Praha. Sami fotbal nehrajou , ale fandění? Jedou v tom ůplně pekelně. Žerou to přímo strašně.

Kdyby se nebáli bolesti, nechali by si logo sešívaných vykérovat na záda. Ovlivňuje to jejich život. Pokud Slavia Praha odpoledne rupne a my večer hrajem, kluci jsou zarmoucení, a celej koncert myslej na to, kde se stala chyba. Rozhodčí nás vochcal, dumají, trávník byl křivej, přemítají, za to může Leška a tak dále. A fáčka a chyby se linou...

Ale ještě horší je to možná, když Slávka dá plichtu (oni tomu říkaj vznešeně Krásná remízka) či vyhraje. To pak je člověk nucen slyšet slávistickou hymnu stopadesátkrát za den. V podání krákáním, samozřejmě. Kdo zná, slávistickou hymnu, nic proti, ale ví, že to není žádná vypalovačka, ale cajdák nejcajdákovitější, složil to Karel Wágner. Navíc se jí naučili hrát na španělku, taky dost mizerně, takže jsme jí museli přestat sebou vozit, holku španělskou.

A tady křeše kosa o kámen. Oni chtěj zpívat hymnu, my jí nechcem poslouchat a tak jim v tom všemožně bráníme. Rukama, nohama, přemlouváme, prosíme, nadáváme. Odcházíme, přicházíme a znovu se dožadujem klidu. Když to nepomáhá, vytahujem z rukávu největší trumf - Honzu Hejdu. Honza Hejda je obránce hokejové Slavie a shodou okolností náš kamarád, neboť jsme skoro sousedi na vesnici. A protože kluci jedou samozřejmě i v hokeji, záviděj nám tuto známost, chtěj podpis, kartičky, kontakty a to je ten náš trumf. Jednou nám dal pro ně ňáký svoje pohledy se svojí fotkou a podpisem a my je pak vydírali, že jim to dáme až pořádně zahrajou a tý vole, to byl koncert, to byla pastva pro uši.

No je to boj, kterej nemůže skončit, ledaže by krachla Slávie. A to se asi nestane.

Tak, to by bylo ke Slávii všechno a já končím a budu čekat, kdo bude další odvážnej spisovatel.