Nejbližší koncerty

  • 25.5.2019 Praha - Mezi ploty
  • 26.5.2019 Teplice - lázeňská sezóna
  • 29.5.2019 Praha - Strahov - OO7

Tak zpět zase v kolečku

Brej večír Panstvo
Dnes jsem si řek, že tohle už je vopravdu do nebe volající takhle dlouho nic nenapsat, Vám našim věrným souputníkům. Nezbejvá mi nic jinýho, než se kousnout a místo válení se na otomanu sesmolit pár řádků do tohodle plátku. Takže pojďme si v kostce zrekapitulovat tu naší již několikátou cestu do Indie. Bylo to prostě perfektní. Tak to by byla Indie a nyní si řekneme něco málo o tom, kterak jsme zase nasedli do vlaku jménem šňůra a jak se zdá, dle prvních akcí bude to zase velmi náročný a dlouhý svezení. Na konečnou by jsme měli dorazit na konci srpna. V podstatě až na pár volnejch víkendů v květnu z toho vlaku jen tak nevylezem. Zase tu naší zemičku malou objedeme do kolečka. Tak jako každej rok. No upřímně řečeno někdy nechápu, že Vás to ještě baví. Vlastně to nevim, poněvadž jsme prakticky na začátku a může se stát, ta nepěkná věc, že budem hrát přesilovku. To si pak řeknem, že už netáhnem a bude po haha. Půjdem do práce. Fenek už řikal, že by šel řídit autobus asi. Já nedávno dostal lano do cirkusu, mladej Homola by si rád ve vsi, ve který žije a kde se pije nejvíc ve středočeskym kraji, rád otevřel cukrárnu. Blázen. A Matěj by prej nejspíš byl spisovatel, nebo tak něco řikal. Ale přátelé, já pevně doufám, že Vás ještě Fenek pár let tim autobusem vozit nebude a že si ještě společně párkrát to kolečko uděláme. No abych se přiznal, tak mě se k tomu cirkusu taky moc nechce. Principál je na lidi pes. Ale teď jsem trochu odbočil z toho prvotního tématu o kterym jsem chtěl psát. A to sice o tom jak pěkně jsme tu letošní šňůru začali. Ačkoliv si řikám, že už nebudu tak blbej a pořád se po hraní opíjet, abych druhej den netrpěl jak zvíře, tak tak zase nečinim. Je to těžký ale. Oba už nyní proběhlý víkendy jsme spali. Nejdřív v Mariánskejch Lázních a po sléze i v Děčíně. Probíhá to asi takhle. Dohrajem a většinou se já nebo Fenek ptáme Martiny, zda je na pokoji televize. Jakmile se dovíme, že ne, okamžitě se odebíráme k baru a začínáme lehkou konzumaci. Řikáme si ale, že se neopijem, protože druhej den hrajem a jsme přece profesionálové, kteří svou práci odvádí na sto procent. Bohužel nejsme a může za to to, že na nás šetřej a nedaj nám pokoj s televizorem. A když nám televizor poskytnou, tak na ten bar jdem taky, ale bavíme se o tom, že se pudem koukat. Jenže se ale hádáme na co se budem dívat. Já rád detektivky a Fenek dokumenty o přírodě. No a jak se tak hádáme, tak je najednou šest ráno a my nemůžem mluvit jak máme v hlavách naložíno. To se pak televize pustí, ale už je jedno co, poněvadž se do minuty spí. A takhle to přesně bylo, jak v Maránkách, tak v Ďečíně. No teď spíme až v dubnu v Ostravě, tak si snad vodfrknu. Tím jsem jen chtěl říct, že je to čím dál náročnější. Tyhle hrátky s drogou jménem alkohol. Dobrou noc Vám přeje Já..