Nejbližší koncerty

  • 24.11.2017 Svitavy – Fabrika
  • 25.11.2017 Ústí nad Labem – Severočeské divadlo
  • 27.11.2017 Praha - Retro

studio 3

Bré ráno, odpoledne, poledne.

 

Určitě vám příde, že se u nás zase nic neděje. To bude určitě tou naší tejdení pauzou, která je pro nás velice těžká, jelikož náš biorytmus momentálně tiká jenom nahráváním a alespoň jednou denně poslat něco do pásu je nezbytné.

 Dneska sem se jen tak z nostalgie stavil na Nouzově a lekl se naprosto přecpané hospody. Nahrává tam zrovna mnohočlenej orchestr a jeho všude plno. To sou samé housle, violy, čela, smyčce, ale nejvíc mě zaujala harfa. Škoda, že nemám harfu elektrofonickou. Taková by se dala pěkně využít do nějaké naší písně, ale zase kdo by se s ní tahal po koncertech. Vono, totiž, už takhle tahat tu naší aparaturu je náročné a harfa i s futrálem váží nemálo. Nošení techniky ze zkušebny do dodávky, z dodávky na pódium, z pódia do dodávky a z dodávky zase do zkušebny je taková náhražka posilovny. Často se hádáme kdo co ponese, jak to že někdo, něco nese a má jednu ruku volnou, proč někdo na nošení příjde pozdě atd.. Tady se dá totiž krásně podvádět a technika se dá shrnou do několika základních bodů.

 BOD č. 1 - Viník čeká za rohem a pozoruje jak se ostatní dřou, až jim v zádech praská. Když už je vše skoro vynošené, vyjde ze zarohu a předstíraje zadejchání, popadne poslední věc a říká „..ty jo, fakt sory, stál sem na Míráku v zácpě a vůbec se to nehejbalo“.

 BOD č. 2  - Viník si šikovně povolí tkaničku a v momentě, kdy se má nést ta nejtěžší věc si na ní šlápne, tkanička se rozváže a zrovna se mu, jak na potvoru, udělá uzel. Když už je ta věc odnešena někým jiným a má se nést jiná, podobně těžká, příde na řadu tkanička číslo dvě. To, samozřejmě stačí na to, aby viník prorozvazoval uzel celé nošení.

BOD č. 3 – Podobně jako u bodu č. 1 se v momentě odnesení nejtěžší věci viníkovi rozezvoní telefon a to z důležitým pracovním, hovorem. Ten se vyřizuje patřičně dlouho, většinou až do té doby, když je všechno odnošeno. Samozřejmě to není hovor pracovní, ale telefonát předem domluvený s kamarádem, jež má zavolat v domluvenou hodinu.

BOD č. 4 – „čoveče, včera sem si nějak hnul ze zádama a nemužu se ani hnout, natož nosit“. Ovšem o hodinu později vidíte viníka jak dělá na pódiu kotrmelce a salta.

 Těch bodů je mnohem více, ale to by chtělo moře času. Jednou, dokonce, sme zavedli pokuty za pozdní příchod na nošení, ale dopadlo to tak, jak se dalo čekat. První viník neměl u sebe hotovost, tak slíbil, že jí dá příště. Samozřějmě příště tu hotovost zase neměl a další viník se vymluvil na to, že dokavaď ten první viník pokutu nedá, von jí teda taky nedá a pak se to začlo všecho hádat a mlátit a nakonec zákon  ve sněmovně padl s poslední fackou.

 Toliko o tom, co mě zrovna napadlo a příště bude psát už někdo jiný……elospoň doufám.

Homolka