Nejbližší koncerty

  • 24.11.2017 Svitavy – Fabrika
  • 25.11.2017 Ústí nad Labem – Severočeské divadlo
  • 27.11.2017 Praha - Retro

tak tak

Ahoj Kabarádi

 

A je zas ráno. A každý to ráno tady na konci světa probíhá takto. První ospalci bloumaj se zalepenejma očima po prostoru, lednice se otvírá a zavírá, v telce běží dětskej A-Z kvíz a tu raní atmosféru sem tam prořízne štípající komár. Po snídaní někdo chodí s telefonem u ucha po zahradě sem a tam, jinej čte Frontičku, další se rochní v bazénu, no a já teď tady smolím tenhle plácanec.

Po tomto raním rituálu se každej rozprchne za svojí povinností. No a jak ten den běží, tak se nahrává, vymejšlí, zkouší, šteluje, dohaduje a mezi tím se občas sejdeme u stolu, prohodíme pár zdvořilostních frází a zase si deme po svejch. Jedno máme ale všichni společné. Každej se alespoň jednou denně zastaví, rozhlédne se po kraji a blaženě pokochá tou nádherou.

Tak. A pak příjde večer. Ten komár co ráno sál, zase dostal hlad a jebe a jebe. Slunce zapadne za horizont a najednou je tady všechno hrozně tajemný až dojemný. Ze zvukové režie doznívají poslední tóny a je čas ulehnout. A jak tak ležím, napadá mě taková básnička.

 

Když po špičkách komár se plíží

A pomalu brčkem sosá

To je známka že večer se blíží

A je pomalu čas jít spát

 

V noci je kůže slabá

A je snadný jí propíchnout

Bolí to, to už se stává

Hlavní je neusnout.

 

Bzzzzzzzzzzzzzzz

Chrrrrrrrrrrrrrrrrr

 

Písničky přibejvaj a přibejvaj, disky se plní materiálem a to naše nové Cé Dé se začíná rodit. Laborujeme se zvuky kytar, měníme aparáty, kytary, struny, efekty, krabičky a celkem si vyhrajeme. Do toho se pokoušíme pokládat ty naše vykastrovaný hlasy a tím to trošku kazit, no ale to už znáte.

Omouš s Kvasňoušem dělaj rádio Děda a jak se u toho furt gebjej, musím si dávat vatu do uší, neb se nemůžu soustředit na komponování.

S paní domácí i panem domácím sme se už trošičku poznali a jak se občas potkáme na zahradě, dycky je s toho nějaká ta debata.

 

Tak a teď toliko informačních věcí.

 

Web kamera je taková naše reality šou. Člověk na ní často zapomene a pak se mu snadno stane, že se třeba začne převlíkat přímo před ní, nebo v horším případě si hrabe v trenkách. Stává se ale, že vidíte půldne záběr například prázdné kuchyně. To jest pochopitelně tím, že v té kuchyni půl dne nikdo není. Během našich denních činností se stěhujeme z místa na místo a stěhovat počítač sem a tam je technicky náročné. Hlavně na tom PéCéčku kde je kamera nastavena, vzniká i rádio Děda. Někdy se tyto dvě věci navzájem nesnesou a kamera se musí odpojit. Sou to holt jen počítače. Berte tedy naše reality šou s rezervou.

 

Taky sem se zmiňoval o koťatech.

 

Je jich tady požehnaně, ale sou ještě málá (někdy i ještě slepá) na to, aby se odebrala od mámy. Bude to chvilku ještě trvat a tak vyčkejte. Sou ale nádherný. Potácej se po zahradě a teprve objevujou co je to třeba to velký tlustý s červenejma trenkama, nebo to žlutý, teplý kulatý nad hlavou.

Nebudou ovšem k mání jen koťata, ale i štěňata boxera. Táta s mámou sou psové jak víno a budoucí drobotina bude určitě po nich.

Jelikož koťata ještě chvilku porostou, než odjedeme, dáme vám adresu a spojení na paní domácí. Mimochodem, za rekreaci to tady opravdu stojí!!!!!!

 

Takže pánové a dámo, pozdravujte od nás u Vás a mějte den jak kafíčko.

 

Homolka Tobolka