Nejbližší koncerty

  • 24.11.2017 Svitavy – Fabrika
  • 25.11.2017 Ústí nad Labem – Severočeské divadlo
  • 27.11.2017 Praha - Retro

Servus parto

Servus parto,

 jestli se nepletu, jak říkal starej dobrej Sam Hawkens, poslední příspěvek na tyhle stránky jsem napsal někdy v únoru na Srí Lance. Od tý doby ani znak. Hlavní vinu na tom, že jsem tuto činnost na rozdíl od svých kolegů nekompromisně přerušil, mají dvě věci. První z nich je výrobek, na kterej si nenechaj šáhnout graficko-hudebně-filmový kreativci, mezi nimiž mám dost přátel, kterej má dobrej design a prej je to príma věc – notebook Mac, ten nejmenší, bílá knížka se svítícím jablkem. Koupil jsem si ho v době, kdy jsme točili Rande s panem Bendou, abych na něm psal texty a články na naše stránky. Nebyl levnej, ale působil libově, navíc mě uchlácholilo, že je v něm rovnou nainstalovanej Tony Hawk čtyřka, takže bylo čím zabíjet čas v dodávce. Vlastně se musím ještě přiznat, že jsem si maloval na něm dělat časem trochu hudbu a podobně…

 Cvak a teď je dva roky poté a já jsem rád, když se to hovado nekousne po napsání tří vět ve Wordu a to už nemluvím o tom, že pokud chci něco předat dál, musím to buď vysmahnout, nebo nějak jinak prapodivně exportovat, protože s internetem měl macík tak dlouho problém, až se na to vysral úplně, asi ho to nebaví, stejně jako mě přestalo bavit ho imrvére dávat někomu na servis, nebo přeinstalování, trvá to dlouho a nedělá to každej, servis je drahej. Stejně tak mě už neba prosit jednoho kamaráda, aby mi opravil adaptér, kterej má sice taky príma design, ale jeho fórovost je fakt velká, kam ho píchneš, tam o něj dřív, nebo později někdo zavadí (hlavně psi) a někde něco natrhne. Takže už je zafačovanej až běda a ten kámoš mi říkal, že už je to jeho poslední šance. Až se stane neštěstí, budu ho brát za znamení a vyhazuju tuhle knihu, protože novej adaptér stojí asi tři litry (musí bejt origoš), což mě přijde podraz na lidi, neboť je jasný, že se dřív, nebo později  posere. Teď na něm dělám texty k nějakejm písničkám, tak doufám, že nezakončí před nazpíváním, protože textů je  zase hromada, jinde nejsou a nedaj se to moc zapamatovat.

 Takže jsem ho vlastně kromě tohoto období přestal používat, macíka, neboť jsem v postatě měl vždycky buď jenom comp, nebo jenom adaptér, což uznejte je na prd, internet kavárnu u nás ve vesnici nemaj a tak jsem nějak časem zapomněl, že je dobrý mít doma nějakou funkční mašinu. Občas má naše manažerka Martina notes na koncertě, tak se podívám třeba na fórum, někdy ho maj někde doma, když jsem na návštěvě…no a to je vlastně teď, jsem u w-technika ing.Karla Bonžórna, kterej si koupil vilu, co vilu – hrad v Jevanech. Čímž se stal naším sousedem, což svědčí o tom, že bychom mu měli snížit honorář, když si může dovolit lepší bydlo, než my…pardon, to byl jenom malej fór z dodávky... No a jelikož je Karel soused, jsem u něj každej den a on je tady už připojenej a tak jsem se rozhod, že bych mohl zase zkusit něco napsat. Taky už mě trochu tlačilo okolí, že už je to skoro půl roku, že by to byla jako slušnost, což je pravda a tak to teď napravuji.

 Druhej důvod, a to se vlastně trochu týká poslední věty předchozího odstavce, je lenora domácí, samozřejmě že bych mohl jednou za čtrnáct dní vyhledat někde zařízení, kde bych to napsal a odeslal, ale buď bylo venku moc hezky, takže byla škoda trávit čas psaním někde v temnu, nebo bylo naopak hnusně a tak se mi nechtělo někam jezdit…čirej alibismus, netřeba dále rozvádět. Nevim a končím s psaním o hovadinách, bo jsem vám chtěl hlavně sdělit zatím poměrně tajou informaci, že točíme pátou desku, což už možná někdo psal přede mnou, ale já jsem toho teď moc nepřečet. Důvodem, a teď se ten alibizér snad protočí o třistašede, je práce.

 Práce  NA Polib si dědovi je v plným proudu, momentálně je sedum kousků hotovejch a připravenejch k míchačce (dvě už se vlastně míchaj), u dalších osmi se čeká na dotextování, pak se „jen“ dozpívaj a deska je hotová. Jedno je nám ale jasný, patnáct věcí tam bejt nemůže, i když někdy je to těžký rozhodování. Ty věci nejsou krátký, chtělo by to tak třináct max. Je ale dost možný, že něco vypadne samočisticím způsobem – nedodělá se text. Nechcem moc pouštět do éteru věci, za kterejma si náš zájmovém kroužek nestojí. Můžem si to naštěstí dovolit, těch písniček tam konec konců může bejt jenom deset a nevadilo by to, takže se s textama pipláme, teda Honza už se úspěšně dopiplal, bo si na rozdíl ode mne dlouho nezapnul textovej alibizér, takže uvidíme, co tam spadne, jsem docela sám zvědavej. Jinak ale - písničky, který vypadnou z kola ven, lépe řečeno se na kolo vůbec nedostanou, tak ty zase v budoucnosti někdy použijeme, buď sem na stránky, nebo zase nějaký formou raritního cédé. Dokonce jsme přemejšleli, že bychom je vydali jenom na kazetě, čistě jako sociologickej experiment, kolik lidí si to vlastně bude moct pustit. Ha!

 Myslím ale, že už si můžu nějak udělat obrázek, jak to bude celý znít. Jinak, než minulý alba, to si říkám, když pořád omílám čerstvě vypalovaný nahrávky, myslím, že to album nebude moc jednoduchý na pochopení, žádná přímočarost, ani v hudbě, ani v textech, já alespoň očekávám tvrdou odezvu, ale je to zase takový, jaký jsme chtěli, aby to bylo, abychom my cejtili nějakou změnu oproti minulosti a zároveň si dobře zahráli a zazpívali a pak to předváděli s čistým svědomím. Uvidíme/te.

 Trošku už taky přemejšlíme nad názvem, pracovní Polib si dědu se nám docela zamlouvá, neb se to přesně hodí k názvu Wohnout. A hlavně jinej zatím nikdo nevymyslel.

 Než skončím, chtěl bych se ještě vyjádřit ke stránkám, který se mi občas, usednu – li na nějakou tu minutu k počítači ve studiu, otevřou na www.wohnout.cz, přesně tenhle studiovém špecijál. Myslím, že po tý dlouhý nepřipojený době jsem dost nezaujatej pozorovatel, a tudíž musím říct, že to maj kluci pěkný, fakt, to jsem moc ještě neviděl. Možná, že to je teď u kapel normální, pak říkám, že doba je daleko. Jinak mám ale trochu problém s jednou věcí, a to je ta webkamera, na stránkách dobrej nápad, ale když před tím člověk sedí, tak se fakt cejtí jako Vladko. To si fakt za chvíli přestaneš bejt vědomej toho, že na tebe může live čumět támhle nějakej Kim z Honolulu, nedej bože nějakej občan Čr, přestaneš to registrovat a to je nejhorší, jéje - rejpání se v nose, v uších, drbání na/v prdeli, ještě, že tam nejde zvuk, prostě víme každém, co děláme ve společnosti jinejch opic a co doma sólo brko. Naštěstí je ta kamera jenom jedna a strudio je velký a pak se dá pomocí pouhejch dvou prstů natočit jinam, pokud to někdy někoho štve.     

 Končím, zas někdy zdarec parto.

Wohmat