Nejbližší koncerty

  • 18.11.2017 Jihlava – DKO
  • 24.11.2017 Svitavy – Fabrika
  • 25.11.2017 Ústí nad Labem – Severočeské divadlo

První červen, to bych zvracel...

Dobrej den šmudlové.

Tak máme tady 1.června a venku máme počasí, že by psa nevyhnal. Je to zlý, ale nevěšte hlavu. Bude hůř. Podle klimatologů se blíží doba ledová číslo dvě. Takže toto je jen slabý odvárek toho, co nás čeká v červnech budoucích. Ale dnes je taky mezinárodní den dětí a to je pěkné. Tak vše nejlepší! Děti. Přátelé, musím vám ale říct, že zítra - 2.června - je taky mezinárodní den. Ovšem ne dětí, ale tanečních mistrů. Je to svátek poměrně nový. Komise, která se zabývá schvalováním mezinárodních dnů, nám ho přiřkla teprve minulý týden. A druhý červen byl jediným volným termínem. Nám se ovšem tento termín líbí a těšíme se společně s Arnoušem Vraboušem, že vy, naši fanoušci, nás v nejbližší době zahrnete drobnými dárky.

Tak to by bylo něco na úvod a teď se pustím do hlavní části mého příspěvku. Strašná spousta přátel se mne ptá,jakým způsobem jsem se dostal k tomu,že jsem účinkoval ve videoklipu skupiny Vypsaná Fixa - Domácí motokrosář. Tak přátelé, k této práci byla cesta velmi náročná. Jednoho jarního dne jsem zrovna neměl do čeho píchnout. Přemejšlel jsem, jak to udělám s tím svým zatraceným životem, plným otázek o tom, co jako v životě budu dělat. Poflakoval jsem se jen tak po ulicích,přespával po dvorech a neměl jsem ani svůj zubní kartáček. A když si to zrovna takhle šinu vinohradskou třídou, někdo mi poklepe na rameno. Byl to takovej prošedivělej fousáč. „Hej kámo!“, říká. „Co jako, vole?“ ,říkám já. „Seš hustej týpek, měl bych pro tebe job, mladej.“, povídá. „A vo co by jako šlo? Šéfe?“ říkám mu já. „Já jsem nějakej Franta Jetel z Pardubic. Můj kluk hraje v jedný kapele na kajtru, starej dobrej Mejla se mu říká. Znáš ho?“ „Neznám.“ ,povídám mu jako. „A ta jeho kapela natáčí nějakej klip nebo co a prej hledaj někoho hodně nehezkýho, tak jsem si říkal,že by si to mohl bejt ty. Chlapče.“ A já jsem mu tenkrát řekl,že teda jo. A tak jsem jel do Pardubic a tam jsem se zúčastnil konkurzu, kde byli hodně různý typy lidí. Chlápek bez nohy, bez voka a pak taky ten mim,co dělal celej život slepici. Prostě šílená sebranka. A já! Konkurz měl kola tři a až v tom závěrečným, třetím kole, do kterého jsem postoupil já, chlápek bez nohy, bez voka a ten mim, co dělal celej život slepici, se ukázalo, že rozpálit nafukovací pannu do naprostý euforie dokážu jen a jen já. Tak takto jsem se k tomu jobu dostal, já Omar Kvasnička. Tak se mějte krásně a příště už ze studia. Ovar Kvasnička