Nejbližší koncerty

  • 24.11.2017 Svitavy – Fabrika
  • 25.11.2017 Ústí nad Labem – Severočeské divadlo
  • 27.11.2017 Praha - Retro

achoj

Ahoj Kamarádi

Tahle studený a chladný léto sem dlouho nezažil. Je hrozně nepříjemný mu odolávat jen v nátělníku a kraťasech, ale je to jediná možnost jak nezmrznout. Nejhorší je to při samotném koncertě. V tý kose se člověk potí jak pes a je rád, že přežije od akordu k akordu. Je to trochu znát na energii celého vystoupení a jediná možnost je hrát reage, neb k tomu se ta loudavá zpomalenost hodí.

Možná ste si už všimli, že máme sem tam od sebe rozladěný kytary. Není to tím, že bychom místo ladění honili lelek, ale je to následek teplotních výkyvů. Taková kytarová struna je z ocele, která je velmi citlivá na střídání tepla a zimy. Stačí s kytarou přeběhnout ze slunce do stínu, pak zase na slunce k větráku a ty struny se rozlaďujou a rozlaďujou. Normálně  je nejlepší kytary vystavit na nějakej čas na pódium, aby přivykly teplotě, ale na fesťacích je to kolikrát všechno taková rychlovka, že se to nestihne. Dalším výhodnou nevýhodou je to, že hodně motivů hrajeme s bráchou takzvaně unizóno. To znamená, že brnkáme oba dva tu samou figuru a tak se nejvíc projeví rozdíly v ladění. Proto vás to sem tam zatahá z a ucho a věřte, že nás neméně.

Další kuriózní věcí je toliko nenáviděná zvukovka. Na fěsťácích se zvučí „do lidí“ a kolikrát to není příjemný. „Dělejte...tak už hrajte...na co si to hrajete...“ a podobný hlášky nám to ještě znepříjemňujou, ale už sme si zvykli to ignorovat. Věřte, že právě nepodceněná zvukovka rozhoduje o kvalitě koncertu. Zvučí se po nástrojích. Bubny pěkně popořadě, basa, kytary, zpěv a taky playback v případě vystoupení Dua Egon. Někdy to vypadá, že tam jen stojíme a nic se neděje. Ve skutečnosti ale technici přepojujou kabely a u toho můžeme jen stát a dloubat se v nose.

Zvučí se dvě věci. Jednak to co de směrem k vám a pak to co slyší nahoře Wohnouti. To co se line z beden do vašich uší je zcela rozdílné, než to co de nahoru k nám. Každý z nás má před sebou tzv. monitory, nebo chcete li odposlechy a tam si každý individuelně diktuje co v nich chce slyšet. Většinou sou to jen věci, podle kterých se orientuje v tom zmatku na pódiu. Já si tam nechávám dát kopák, virbl a pad, to jsou jen některé části bicí soupravy a Matějův zpěv. Ostatní slyším tak nějak akusticky, ale člověk si v průběhu prvních třech písniček zvyká na to, čeho je moc a čeho je málo.

Pokud není nahoře pódiovej zvukař, domlouváme se pomocí odposlechů s tím naším, který stojí v takovém tom stanu uprostřed diváků. Tato domluva působí někdy srandovně, protože když mluvíme, tak vy nás slyšíte, ale když mluví on, slyšet je jen u nás. Pak to vypadá, že sme duševně nemocný a vedeme jakejsi monolog.

Při koncertě často ukazujeme palcem na horu či dolu. To neznamená, že je všechno super, nebo to stojí za hovno, ale naznačujeme tím, že chceme něco přidat, či ubrat. Když třeba ukážu palcem na horu a ukážu si rychle na pusu, znamená to, že chci ubrat kytaru.........:), ne, kecám:)))...to znamená, že chci přidat zpěv. Pak zase ukazuju na Fenka a dávám palec dolů. To ale už znamená, že Feňour je škareda:).

Tak, toliko o patáliích koncertních. Je toho samozřejmě mnohem více, ale koho to vlastně zajímá, že se Wohnouti někdy na pódiu trápí.

Jinak děkuju za přání ke kulatinám. Třicítku sem ještě nikdy neslavil, tak vůbec nevím co to udělá. Doufám, že mě bude tak krásně blbě, jako když sem slavil dvacítku.

 

MĚJTE SE FANFÁROVĚ A DOVI

 

HONZhOoLKA pODTObOLKA