Nejbližší koncerty

  • 24.11.2017 Svitavy – Fabrika
  • 25.11.2017 Ústí nad Labem – Severočeské divadlo
  • 27.11.2017 Praha - Retro

studio č. 19


Čáů,
 dnes bylo trochu nevlídnějš, až na malý výjimky jsme neopustili hradby nouzovské, což znamená proválenej gauč a tuny zevlingu. A kdopak měl hromadu času napsat románek? Kdopák? Pravidelný čtenář se dovtípí, že to je Zdeněk, kterýmu jsme kdysi začli říkat Fenek, to kvůli jeho kožešině. Dnes opět dělal nezůčastněného a to se ho drží doteď. Takže zde MH.
 Včera jsme měli volno, rozdělili jsme se na dva kusy, Honza se Zemánkem jeli na exkurzi do Prahy  nažrat se do Saigonu, což je asijská čtvrť v Malešicích, leč jako propustku do areálu potřebuješ papírek, kterej sice Honza vlastní, ale pro jistotu ho zanechal v jedné uzavřené místnosti, ochranka nevpustila,  takže se pokorně vrátili ke knedlíkům. Miliónkrát uvízli v zácpě, byli vytočeni, jedinej efekt, kterej to přineslo je Bobina, Zemánkův pes, tu ukrad mámě z domova a přivez jí sem, aby viděla život.
 My s Fenkem jsme se nechtěli moc vzdalovat, jsou tady ňáký resty v notách a tak jsme zvolili cíl cesty-koupačka pod Karlštejnem. Přišlo nám to na mapě strašně blízko, skoro jsme váhali, jestli máme jít pěšky, nebo jet autem. Po stopadesáti kilometrech jízdy a nadávek, jsme skončili na Americe. Na místě, kde jsme se nořili se poflakovala parta mladejch mladistvejch, a když jim byl Fenek zcela vážně představen jako bubeník z Divokýho Billa, nastalo peklo pekel, strašnej nápor na idola, focení, něco jako Beatles. Pak si dali bílou vdovu a čááůů…
 Obě skupiny trpěli hladem, žízní a potem, přeto si myslím, že jsme nakonec na tom byli líp. Večer jsme se sešli u stolu, probrali pár zážitků, Samo měl naroděniny, no a trošku se to utrhlo, takže třeba Zemánek šel spát v devět a vstával v deset. Jako rybička. A všichni jako pěkně kyselý šproti.
 Tak to jen stručně ke včerejšku, abyste nebyli ochuzeni, protože Honza psal pro jistotu zprávu už ráno, před odjezdem, kdyby jako něco.
 Dnes se míchá Nu-volali. To už sem tam někdo zná. Nu-sály sajou, tudíž nu-sály sáli. S těma i/y si nikdo není istý. Práce se vleče, protože se zase začalo pozdě. Ach jo, to je každodení kolovrátek, jsme z toho dost, no jak bych to řekl, ale rozpačití nebude to správný slovo. Navíc vina není na našem přijímači. Doprdele!
 Odpoledne dorazilo pár návštěv, museli jsme jim tedy ukázet, kde se koupem a tam jsm bohužel našli kotě s koženou nohou. Bohužel proto, že ho teď tady máme a nevíme, co s ním, vlastně je k mání, takže jestli se najde ňákej freevolnej chatař, ať se přihlásí.
 Nu a toť vsjo. Žijtě zdravo a necukajtě sa