Nejbližší koncerty

  • 24.11.2017 Svitavy – Fabrika
  • 25.11.2017 Ústí nad Labem – Severočeské divadlo
  • 27.11.2017 Praha - Retro

Starej Kráva se ochomýtnul na Trháku a taky v Retru na křtu.


Sledoval jsem celý léto, jak při cestách dodávkou Fenek s Jirkou pilovali projekt Trhák. Nedovedl jsem si to přesně představit, hlavně jsem byl zvědavej na ten výbuch baráků „až takhle mávnu rukou“…. Když jsem před představením vlezl za jeviště Lucerna muzic baru a sestoupal do šaten, myslel jsem, že jsem buď v pekle anebo že už to bouchlo. Tolik čoudu tu bylo… Ale ne, to jen páni umělci a paní umělkyně s cigárama ve ctěných drškách ladili formu. Prohodil jsem pár slov s kdekým, taky s panem Taclíkem, kterého jsem naposledy viděl v roli fotografa pod pódiem na našem koncertu v létě na Open Air Panenské Břežany. Fotil mne po mé kulturní vložce a hrozně se tehdy omlouval, že mne objektivem obtěžuje. Až jsem se červenal, páč copak já jsem nějaká hvězda?


Martina (vlevo nahoře) zpívala Zagorku. S Martinou se známe dvacet let. Kdysi fungovala v duu BaF (Braxatoris a Fialová) který hrálo folk rock stejně jako moje OPO a tak nás na festivalech strkali na stejný stejdže a do stejnejch hudebních bloků. Částečně se to překrývalo s érou, kdy s OPO hrál i Honza Homola a s BaFáky jsme měli společný koncerty třeba v Bohnicích nebo na Strážnici na festivalu Zahrada. Na Zahradu jsme jeli s Honzou, basákem Jarynem a zpěvačkou Dášou a do mýho auta se chtěl ještě vecpat Jirka Zeman, ale už se nevešel. To ještě nehrál na basu… Tak jsem si zavzpomínal, sorry. Trhák ale vidíte na fotkách a hlavně výbuch baráku, který se mi podařilo vyfotit.


Trhák se mi fakt líbil, to bylo na jevišti lidí! A hlediště šílelo tak mocně, že jsem to až nechápal. Byly asi tři přídavky a mohlo jich být ještě víc. Po představení přivedl Matěj do šatny hudebního skladatele Vítězslava Hádla, který se před třiceti lety na Trháku autorsky podílel a taky si v něm zahrál traktoristu. Vysekl klukům, tedy Fenkovi a Jirkovi, velkou poklonu a sdělil jim, že vytvořili nový druh umění. A že by měli pokračovat třeba i s jiným filmem. Já se zase ptal, jestli budou Trhák opakovat anebo jestli tohle byla premiéra a derniéra zároveň. Prý možná Trhák odehrají na Filmovém festivalu Karlovy Vary. Tak to se načekáme…


O týden později bylo Retro. V šatně bylo hafo známejch, nepočítám-li hosty Lety mimo, tak třeba Viktor Souček, organizátor Českých hradů. Fenek jako vždycky doháněl zameškané hodiny bubnů mlácením do gauče, ale patnáctá šestnáctinka mu při koncertu jako vždycky (tedy podle mne) poutekla, čímž pádem v dalším taktu nastoupím o kousek později a on mne sprdne. Dodnes se nemůžeme shodnout, kdo za ty průsery vlastně může (ne, teď je to fakt legrace, takhle se špičkujeme už rok). Co se týče fotografů, potkal jsem tu i ty normální, třeba Jirku Švorce, kterej dělal klukům nádherný barevný promo ksichtejčky anebo Martina Šimrala, kamaráda z Mělníku, kde pořádal před rokem Honzovi výstavu kreseb.


Když Matěj v rozhovoru pro TV Óčko uvedl, že budu hrát jako host, paní redaktorka to komentovala asi tak nějak: „Takže poprvé s tátou?“ Matěj: „Táta s náma hraje poprvý už potřicátý.“ Na zvukovce nastala legrace, když Karel Augusta zjistil, že maketa dodávky, kterou mají kluci přijet na začátek koncertu, má předek nalevo místo napravo. A protože jsou na jeviště jen jedny dveře (nalevo), vznikl problém, jestli s ní tedy kluci nacouvají. Já měl v Retru taky problém, protože na představení jsem se převlíkl do jinejch kalhot než na zvukovce… Do těch koncertních. No a domů jsem už ty původní pracovní kalhoty nepřivezl. Před rokem jsem v Retru taky zapomněl pracovní kalhoty. Říkal jsem si tedy – každý Retro znamená jedny kalhoty v čudu. A pokud čtete mý okýnka, víte, že na Bouzově jsem přišel o bundu. Namaluji si „sklerotickou“ mapu republiky, abych věděl, kde co vždycky ztratím.


Koncert odšlápl hned z kraje s dobrou energií. Po dlouhý době jsem taky viděl duo Egon, tentokrát s pajďuláky. Já jsem si tradičně odkroutil svý Pepíčky a dokonce jsem vlezl s Matějem a Honzou na takovej ten výběžek z jeviště mezi diváky. Bylo tam tak málo místa, že jsem se bál, abych nespadl dolů. Naštěstí dole hopsaly samý mladý hezký holky, tak by to bylo i příjemný. Ale asi jen mě, což chápu. CD křtil Fenek a na hlavě měl diskotékovou kouli s proříznutejma očima. Dozadu na jeviště přišly i kámošky barmanky z festivalu České hrady, který už patří do naší rodiny.

Tak. A to je všechno. Odjíždím za dvě hodiny do Vídně, pak letadlem do Djakarty a pak dál. Tak mi držte palce. Jinak…. Jinak… Nebo to někteří ještě nevíte?

Druhý den po koncertu se v šatně našly moje pracovní kalhoty!