Nejbližší koncerty

  • 18.11.2017 Jihlava – DKO
  • 24.11.2017 Svitavy – Fabrika
  • 25.11.2017 Ústí nad Labem – Severočeské divadlo

Prkénko jak ho neznáte

Pohádka pro dospělé O neposlušném prkénku s bláznivou jízdou na skatu, kterou realizoval Honza, vyvolala u mnohých řadu otazníků. Jak se dělalo to či ono…

Po zveřejnění videoklipu jsme se s Honzou stali terčem otázek. Týkaly se záběrů jízdy. To je sice logické, já ale nabízím jiná témata.

Co takhle kuře Ajnclík?
Kuře byl Honzův nápad uprostřed natáčení. Ale jestlipak víte, kdo byl původně v merku místo kuřete?
Naše kamarádka Borůvka (jinak též zpěvačka Le Pneumatiq, Los Homolos).
Představa byla taková, že boubelatá Borůvka leží na pláži a čte si zamilovaný román. Zrovna kapitolu o pohledném miliardáři, který přijede drahým sportovním vozem vyznat lásku hlavní hrdince – krásné, mladé a inteligentní. Není třeba zdůrazňovat, že se Borůvka vžila do postavy hlavní hrdinky a představovala si, že je to ona sama.
No a zrovna, když Borůvka dostala záchvat snění a v duchu rozepínala náruč pro pohledného miliardáře, přiřítí se hnusnej homelesáckej dědek na scatu a plácne sebou na ni.
Měli jsme to tedy původně vymyšlené tak, že sebou plácnu do Borůvky, tak jako sebou plácnete třeba do peřin.
Tento happy end se však nerealizoval, protože Honza přišel s Ajnclíkem. A Borůvka tak přišla o jedinečnou příležitost, aby na ní ležel někdo tak zajímavej, jako jsem já.

Velmi kuriózní kapitolou z natáčení byl přechod pro chodce, kde Honza srazil dědka (tedy mne). Ten přechod je v příkrém kopci v obci Konojedy u Kostelce nad Černými lesy.
Asi byste nevěřili, že tak krátkej časovej úsek (v klipu ) jsme točili dvě odpoledne.
Důvod byl ten, že natáčení probíhalo za normáního silničního provozu.
A stalo se neuvěřitelně zlomyslným pravidlem, že v momentu, kdy jsem si lehl na přechod coby scatem sraženej dědek, jelo auto.
Nejen auto, ale i autobus, náklaďák, traktor, traktůrek s přívěsem…
To znamenalo vyskočit, utéct na chodník, počkat až vozidlo přejede, znovu doprostřed silnice na přechod. A znovu do lehu.
A tak kolem dokola a dokola kolem.
Říkali jsme si s Honzou, že sem snad nějakej zlomyslnej skřítek nanavigoval všechny vehikly ve Středočeském kraji.
Došlo to tak daleko, že se na nás chodil dívat místňák jak do divadla.
Ono to bylo fakt cosi jako nikdy nekončící představení…
Místní ženy se srocovaly v bytě jedné z nich a pozorovaly nás skrz záclony.
Korunu všemu nasadil hlouček strejců, kteří se vraceli z fotbalu. Viděli mne zdálky. Ležel jsem k nim zády na zebře.
“Mladej,” zařval jeden, “běž si sprejovat někam do Prahy."
Nevím, kde vzal sprejování, sám se asi už nasprejoval v hospě nějakejma panákama. Ale to, že mi pasoval na mladýho, se mi líbilo.

A teď mi napadá – už vím, jak letos budu trávit prázdniny. Budu si lehat na přechody a čekat, až půjdou strejci z fotbalu.