Nejbližší koncerty

  • 24.11.2017 Svitavy – Fabrika
  • 25.11.2017 Ústí nad Labem – Severočeské divadlo
  • 27.11.2017 Praha - Retro

Poslední okýnko roku 2010 Starýho Krávy


Za pár dnů po příjezdu z Indonésie telefon a Honza, že zejtra jedou hrát někam k Táboru, jestli si nechci s nima střihnout. Pověřil jsem ho, ať mi vezmou ze zkušebny W kytaru, kterou jsem tam nechal po Retru začátkem listopadu. To ale chtít po mejch synech, který jsou stejně jako já zasažený roztroušenou homolovinou, je celkem nemožný. Tak jsem to sychroval přes Gábinu. Zejtra mi Honza volal z auta, že kytaru vezou a že mi ji nechaj na silnici u odbočky na Votice. Protože si nikdy nejsem jistý, jestli je to pravda, řekl jsem, ať ji nechaj u další odbočky na Borotín. Pak jsem naložil čokly Bony a Rony a po ledě se doklouzal k odbočce na Borotín. Kytara nikde. Sakra! Tak ji nechali u odbočky na Votice, sklerotici … Ale už bylo moc hodin a nevracel jsem se a jel směr kulturák Dražice. Tam zrovna seděl Honza uprostřed zatím prázdný ratejny a brnkal na tu mou kytaru (viz foto). Je to spratek. Matěj měl sebou Misinu, tak to byl takovej trochu psí koncert, čímž nemyslím pod psa. No, vlastně pod psa tam byla jedna věc… Kluci v šatně před koncertem povídají, že u vchodu se po mně sháněj nějaký lidi. Tak jsem tam šel, nikde nikdo. Vylez jsem ven, bloumal po zmrzlém parkovišti. Nikde nikdo. Pak se zjevil Honza a povídá: Mně už tě bylo líto, tak tě jdu vyzvednout – tohle si fotře musí s náma prožít každej…


Hned druhej den měl Monínec – to je ta sjezdovka u Prahy, kde půlkou zadku sedím – večírek v hospodě U škrpálu. Z Prahy přijel i hlavní šéf Marcel (Trigema). A Houba z agentury S.E.N., který proměnil hospodu v hernu. Spolu s týmem přivezl hrací stoly a know how. Mně hry bavily jako kluka, teď už ne a tak jsem hledal nějaký motiv, proč bych si přisedl k nějakému stolu. Jestli támhle, támhle nebo támhle.… Támhle! Tam se totiž vyskytovaly nadupaný prsa monínecký pracovnice Markéty a o ten pohled se s vámi, pánové, bratrsky dělím (viz foto). Pro ségry tu nic zajímavýho nemám, protože pánové tu nebyli ve slipech.


V hezky kulaté datum – a sice 12.12. – jsme měli zahrát při rozsvěcení vánočního stromku na Vyžlovce na náměstí. Tedy Matěj, Borůvka, Fréďa a já. Měli jsme jen jednu zkoušku týden před, kdy jsme si dali souboj s pamětí a pak hodinu před koncertem. Zkoušky probíhaly v ryze profesionálním duchu, to znamená: 1) Matěj hudroval, že koledy ho nebaví, 2) Borůvka je jiného než křesťanského vyznání a zpívat Narodil se Kristus pán jí přišlo jako duševní prostituce, 3) Fréďa vymýšlel jak své party zazpívat ve své rodné švédštině. Matěj přišel v den koncertu na zkoušku s prasklou strunou G, tak si jel půjčit kytaru k Honzovi do 5 km vzdálených Kozojed a když s ní přijel, ukázalo se, že má taky prasklou strunu, samozřejmě G. Nicméně koncert jsme na návsi ozvučili, odehráli, lidi poslouchali a já s Borůvkou jsme se po menší kalbě ve vyžlovském hotelu Praha přesunuli do chaťáku v Jevanech, kde jsme se ve 4 ráno pohádali a rozešli s tím, že spolu nepromluvíme až do smrti, což nám vydrželo ani ne den.


Když slavil náš kamarád Vodouch narozky v Bedřichově na Statku u Rajtrů, vezl jsem aparaturu, že dáme s Borůvkou koncert pro kamarády jako loni… Počítal jsem se sobotou, v pátek jsme normálně kalili. Někdy před půlnocí přijela Borůvka z koncertu s Le Pneumatiq v Benátkách nad Jizerou, kde hráli před Skyliny. Borůvka byla rozjetá a tak začala tančit po stolech a lavicích na reprodukovanou hudbu a křičela na mne, že dáme koncert teď. Jenže to bych půl hodiny stavěl a šteloval aparát a pak bychom s jednou kytarou konkurovali ACDC, GreenDay a jiným kapelám, co lezly z kompu do repráků. Tak jsem ji přemluvil na zítřek. Borů hodně zapařila, druhý den šla s Vodouchem do sauny a pak skákali nahatý do sněhu, což vedlo provozovatele penzionu k mravokárné přednášce. Říkal, že si na Vodoucha stěžovali běžkaři (tam žádná běžecká trať nevede) a když jsem ho proto podrobil menšímu šťáravému výslechu, ukázalo se, že to práskla jeho pubertální dcera, žádní běžkaři. Vodouch vykřikl, že to muselo být v tom mraze hrozný, protože ho měl určitě scvrklýho. Moc jsem to celý nechápal, protože jestli do sněhu skákala zároveń i nahatá Borůvka, díky jejím proporcím by si nikdo Vodoucha nevšiml. Borů se tak unavila, že k večeru padla za vlast a když jsem šel někdy kolem jedenadvacátý do jejího pokoje na kontrolní náhled, válela se v komatu v pelechu. Tak jsme nehráli vůbec. Druhý den jsem stěhoval po částech aparát a kytary do auta. Sice nehrály, ale zase se hezky vyvenčily na čerstvým vzduchu.


Tradiční vánoční výlet naplánoval tentokrát Jirka – už koncem léta na festivalové šnůře. Tvářil se hrozně tajemně, že prej bude překvapení. Večer před Štědrým dnem jsem na Vyžlovce udělal tři dárková zavazadla. Jedno pro naší rodinu, jedno pro bráchovu rodinu a jedno pro Jirku. 4advacátýho v deset dopo jsem dojel pro Honzu do Kozojed a s tradičním skluzem jsme vyzvedli Jirku v Praze a jeli k bráchovi Zdeňkovi na Barrandov. Tam jsem zjistil, že dárková zavazadla pro Jirku a bráchovu rodinu zůstaly na Vyžlovce. Zase homolovina. Naštěstí Jirka taky neměl dárek, protože nestačili domíchat vánoční CD. Nicméně pouštěl ukázky, co nahráli s Kulichem, Fenkem a Janou. Jedna – co zpívala Jana – se mi moc líbila. Cílem výletu byl Masečín a Davle, což je u Vltavy. V Masečíně jsme snědli s bráchou, Honzou a Jirkou skvělou sekanou, co nám dělá už nějakých 15 let Jirkova maminka. V autě čekal bráchův zeť Ivan se synem Zdeňkem, pršelo. Pak jsme jeli na hlavní Jirkův trumf – do řecké restaurace Taverna Thessaloniki v Davli. Její majitel Vladimír Hraba je na půl Řek a na celou fanoušek Wohnoutů. Připravil nám skvělou čočkovou polívku s jehněčím… Z ničeho nic zavedl řeč na Monínec – že prej tam viděl prospekt, kde jsou na fotce Wohnouti s nějakým strejdou Bobo. A co to prej je zač? Tak Jirka s Honzou ukázali na mne, že to jsem já. Já řekl, že správně se to vyslovuje strejda Bòby. Vladimír na mne nevěřícně koukal a pak to shrnul větou: To není možný – tam ten strejda je takovej celej ulítlej.


K večeru jsme s Honzou dorazili na chatu na Vyžlovce, kde si otestoval moji novou španělu. Pochválil mi ji, což mě potěšilo, protože jsem k ní přišel docela zvláštně – původně jsem si v obchodě chtěl koupit jenom struny, ale tahle kejtra mi padla do oka, že jsem ji ke strunám přikoupil. Pak jsme odjeli k Honzovi do Kozojed. Kapří polívku vařil právě on a byla skvělá, takže už třetí skvělý jídlo toho dne, nejdřív sekaná, pak jehněčí čočková a teď rybí. Johanka udělala ke smaženým kaprům a řízkům navíc i vinné klobásy, což mě dostalo, jsem na něj ulítlej. Malá Róza dostala čtyři tuny dárků. Asi se ptáte, kam se z mýho vyprávění vypařil Matěj… To je jednoduchý. Poprvé v životě s námi netrávil vánoce, protože ten den odlítal na Srí Lanku. Měl odletět v jednu po obědě, ale byla kalamita a tak mu let odkládali. Nakonec volal ve tři čtvrtě na deset večer, že konečně sedí v letadle.(Druhý den poslal sms, že cesta byla otřesná, brali to přes Káhiru a vysolili kopu peněz navíc). My jsme si s klukama tradičně darovali dálniční známky. Honza pak dostal nápad, že příští rok si je koupíme každej jen pro sebe a pak si jen poděkujeme. Pro legraci jsme si s Honzou vyměnili obálky se známkami, takže já na Monínec dovezl obálku s nápisem Honza. Tu jsem ovšem ztratil i s obsahem a tak nic nemám. Co myslíte – mám nárok na obálku s nápisem Oleg (i s obsahem), kterou má Honza?


Jirka chtěl půjčit foťák, protože zítra letí na Srí Lanku za Matějem a klukama. Dali jsme si sraz v Benešově, kam on jel vlakem z Prahy a já z Monínce. Přišel s kamarádkou Věrkou, která mu zajišťovala letenky. V Benešově je velký nádraží, ale dementní, protože hospoda je tam zavřená či dokonce vybydlená. Nejblíž byla Nonstop herna, tak si asi dovedete představit, jak to tam kolem půl čtvrtý odpoledne na Silvestra vypadalo. Družili se s náma, no, škoda, že jsme museli vypadnout. Když jsme šli zase na nádraží, Věrka mě a Jirku vyfotila, abyste měli aktuální novoroční fotku aspoň části našeho bláznivýho spolku. No a taky sem házím fotku vyplazenýho strejdy Bòbyho, když už o něm byla řeč v kapitolce o vánočním výletu na Davli. Třeba ten obrázek znáte z billboardů a reklam. Že nevíte, kdo je to strejda Bòby? No, někdy vám o něm napíšu víc. Na konec vám řeknu historku, že ani strejdu neminula homoloidnost. Vytvářel jsem o něm spot pro rádia na rok 2011. Doma jsem udělal několik demáčů a pak jsem s tím nejpovedenějším odjel do studia ke Zdeňkovi Šikýřovi (tam se točilo několik Wohnoutích alb, naposledy Best Of), abychom podle něj vyrobili ostrou verzi. To jsme učinili, ale do rádií jsem pak omylem zaslal ten demáč, už tam běží. Aspoň vidíte, jak my Homolové to máme složitý. Takže teď musím omyl napravit, požádat o výměnu verzí, ach jo, to zas bude vysvětlování…
PS – Na nahrávce se svoji kytarou podílel i Honza.