Nejbližší koncerty

  • 25.11.2017 Ústí nad Labem – Severočeské divadlo
  • 27.11.2017 Praha - Retro
  • 28.11.2017 Praha - Retro

Poozour!!!Zemlos tady a teď

Malaďočky a malaďoci,

po dlouhý době jsem se dostal k tomuto zařízení a budu se snažit přiblížit Vám pár zážitků z tohoto právě končícího léta. Bude to práce dlouhá, neboť i ten nejposlednější bengo na světě píše rychlejc než já. To nevadí, noc je mladá, krabička cigaret skoro plná a na stole flaška řecký kořalky. Co víc si může člověk mýho ražení přát...

Přátelé, toto léto , troufám si tvrdit, bylo jedno z nejkrásnějších lét, jaký jsem kdy zažil. Bylo teploučko a nebeský moči poskrovnu a možností všeho ražení jak hub po nebeský moči.. Z těchto všech možností vyberme ty dvě hlavní, a to: Cestování a cestování. Kamarádi, co my toho sjezdili!

Tak například jsem se se svým kamarádem HOHOvypravil na dobrodružnou expedici do Maďarska, což je, jak asi málokdo ví, země mých předků ( moje praprababka si tam pořídila mojí prababku a v 10:39 si na ní sed medvěd, raději se tedy odstěhovali na Moravu). Tak jsme se je jeli hledat. Ptali jsme se všude, ale nikdo si naší maďarskou větev nepamatoval. Ani na největší tamní hoře Kékéš, která má úctyhodných 1014 metrů nad Balatónem. Tak jsme se na předky vyprdli a jeli na sever na jih Slovenska, kde zanechal praotec Cikán strašně moc svých potomků, kteří si mysleli, že co je naše, je i jejich. Poodjeli jsme tedy ke Zvolenu, kde doopravdy dávaj lišky dobrou noc a ráno se vydalki směrem do vlasti.

Tak, to bylo v kostce něco o hledání kořenů.

Po krátkým načerpání sil v Tuzemsku jsem se vrátil k bratrům na Slovač. Tentokráte jsem jako horský turista společně s přáteli ( HOHO a Jožka, Piškot s Péťou a MAHO ) přešel hřeben Malý Fatry, propil honorář z Pohody, vyškrábal se na Chopok, bál se bouřky a méďi, ale hlavně prožil nádhernou noc v lůně přírody pod Velkým Kriváněm.

Hned po návratu jsem zase popad bicikl a vyadl se zdolávat krutý vrcholy Jeseníků. Bylo to náročný jak pro nohy, tak i pro některý orgány, co obsahuje moje břišní dutina.

No a nakonec jsem byl se svou družkou, která má předky v Rusku, na krásným putování v Česko-Saským Švejcarsku.

Málem bych zapoměl na fesťáky. Těch bylo přátelé tolik, že si z nich nic konkrétního nepamatuju a proto to je vše, co jsem Vám chtěl říci. Mějte se krásně a příště se zas sejdeme.

Jerguš Zemánek