Nejbližší koncerty

  • 18.11.2017 Jihlava – DKO
  • 24.11.2017 Svitavy – Fabrika
  • 25.11.2017 Ústí nad Labem – Severočeské divadlo

Kuňka live story

Milé děti, dnes si budeme povídat o holkách muzikantů. Na rozdíl od hudebních hudebníků (minulé okénko) holky muzikantů na nic nehrají. Tedy na žádný hudebni nástroj. Občas hrají muzikantům na nervy, když chtějí, aby se chovali spořádaně, nemuzikantsky.

Rozdíl mezi hudebníkem a muzikantem
Milé děti, asi jste si všimly, že jsem použil dvě různá označení pro individuum vyluzující hudbu – hudebník a muzikant. Jaký je mezi nimi rozdíl? Jde o dvě slova, která označují totéž. No, skoro totéž… třeba jako dítě a spratek.

Druhy holek muzikantů
V zásadě jsou tři druhy. Holky A, které loví podle hudebního žánru, holky B, které loví podle popularity, holky C, které loví podle hudebního nástroje.

Holky A loví podle hudebního žánru
Mlaskačky poslouchají rádia, ve kterých hrají písničky typu „Ještě, že tě lásko mám“. Představují si zpěváka, jak jim v intimních chvilkách šeptá „Ještě, že tě lásko mám“. Při té představě rozkoší mlaskají. A žebrají po koncertech na svý idolech o zamilované věty napsané na nějakou svoji nejoblíběnejší věc. Například Hana si na okraj stránky Blesku nechá od Idola napsat „Haničko – ještě, že tě lásko mám“. Mlaskačkám není cizí ani repertoár Lucky Vondráčkově, při kterém ovšem nemlaskají, ale jen bzučí (intelektuálně souzní).
Zabíjačky jsou odkojené dechovkou, která se provozuje na zabijačkách, mysliveckých bálech, posvícenských zábavách a pohřbech. „Už troubějí na horách jeleni“, „Jednou dvakrát“… při poslechu těcho písniček jim vstoupí slzy do očí a představují si, jak pod okénkem stojí švarný šohaj s kyticí a zpívá: „Na stráni malá chaloupka/ v ní přebývá Boženka/ Boženko otevři okýnko/ Boženko já bych tě zlíbal nastokrát“. Hezký kousek je i „Kdyby ty muziky nebyly“. A jak dodal myslím kdysi Jiří Šlitr – „neměl bych doma dva debily“. Celý rým tedy zní „Kdyby ty muziky nebyly, neměl bych doma dva debily“. Debilové, mllé děti, vznikají početím opilců. O tom, co je to početí, si povíme v hodinách sexuální výchovy. O tom, co je to debil, si povíme v hodinách biologie. O tom, co je to opilec, si povíme v hodinách chemie. A ty se Pepíčku nehlas, já vím, že ti maminka říká debile, ale ona to tak nemyslí, protože je pořád opilá.
Drsňačky chodí na rockovou muziku. Jsou tetované, pijí alkohol, někdy i fetují a samozřejmě objíždí fesťáky, kluby. Milují písně jako Známka punku, Black Ice, písničky kapel Horkýže Slíže i Krucipüsku. Když hudba není nahlas, mají depresi. To jsou pak schopné vyrvat dráty od mixpultu a bičovat jimi nebohého zvukaře, či případně přinést kostku semtexu – a celej ten tichej podfuk vyhodit pořádnou petardou do vzduchu. O mlaskačkách a zabijačkách si myslí, že jsou kreténky. Představují si, jak jejich sračkařům, co zpívají texty o lásce, drtí koule válečkem na nudle. Do rozněžnělé nálady je naopak dostane písňový verš „Láska je kurva dojebaná/ jdu na to i bez Ivana“.

Holky B loví podle popularity
Je jim jedno, o jaký žánr hudby jde… Vzrušuje je popularita svého Idolu. Čím více je populární, čím více o něm píší noviny a vysílají o něm drby v rádiích a televizích, tím více ho milují. Taková zamilovaná fanynka se dostane do stadia, kdy už bez Idola nemůže být. Podniká zoufalé kroky, jak ho klofnout… A v momentě, kdy už ho má skoro na háku, protože si na něj sehnala mail a on se začíná tvářit, že by šel i na schůzku… se stane… Co? O dotyčném přestávají psát noviny, v ranních rozhlasových zprávách už mluví o někom úplně jiném. A tak holky typu B cití, že láska k dotyčnému opadá. Nevědí přesně proč, ale vysvětlují si to přírodou a konstelací hvězd. I tím, že se dočetly na netu, že některé ženy mají sedmý smysl pro biosférická pnutí ionosféry, která signalizují odstředivou či dostředivou energii partnerského vztahu. Cítí tedy, že k Idolu mají odstředivou energii. A začíná se v těch ženštinách rodit nová velká láska (zatím dostředivá) k pánovi, o kterém se teď mluví v ranních zprávách. Och, Nový Idol! A na maily od Bývalého Idola, zvoucí k romantické večeři při svíčkách, nereagují… Byly by přece blbý.

Holky C loví podle hudebního nástroje
Je to v podstatě nešťastný druh žen. Jejich libido (o tom, co je libido, si budeme povídat na školním výletě, milé děti) je přísně napojeno na určitou tonální frekvenci, kterou vysílá konkrétní muzikant. Jsou tak otrokyněmi frekvencí a nemohou si nijak pomoci. Například jeden typ děvčat šílí po zpěvácích… jestli jsou hrbatí, pidloocí, nebo naopak urostlí s ostřížím pohledem, je jim vcelku jedno. Poslouchají hlavně toho slavíčka v hrdle a touží po tom ptáčkovi… Jiný typ dívek letí na kytaristy. Ty nejvíc máknuté se pak zúčastňují soutěží o nejlepší kamuflaci kytarového hraní bez kytary. Velmi dobré frekvence vysílají bubeníci… když nabouchají parádní přechod, nejeden dívčí bod zůstane suchý… (o bodech dále). Celkem rozpolcené jsou dívky letící na klávesové nástroje. Zatímco elektorničtí klávesisté jsou jaksi mimo mísu, pianisté a klavíristé, hrající na dřevěný nástroj s kovovými strunami, leckdy rozechví dívčí srdéčka i podbřišek. Kapitolou samotnou pro sebe jsou baskytaristé. Poslyšte proto příběh o Kuňce…


Kuňka live story. Příběh ze života muzikantovy holky.

Kuňka, dívka ze spořádané rodiny
Nejdříve si, milé děti, povíme, co je to spořádaná rodina. Tatínek nemá žádné neřesti, maximálně jde čtyřikrát za měsíc s kamarády večer na bowling. Ráno odchází v pět, protože mezi pátou a šestou běhá kvůli kondici. Maminka také nemá žádné neřesti, maximálně jde čtyřikrát za měsíc na kraví stůl, jak říká taťka odtučňovacímu salonu. Tam mamku položí na stůl, zapojí do ní elektřinu, a jak taťka říká „třesou s ní jak se vzácnou krávou, páč je líná běhat“. Rudásek, bráška Kuňky, nosí ze základní školy čtyřky. Kuňka studuje vejšku, která je – jak říká taťka – o hovnu. Omlouvám se, děti, za to slovo. Taťka vystudoval za bolšána exaktní elektrotechnickou fakultu. Kuňka ovšem soudí, že její škola je velmi těžká, protože studuje obor „Mediální dopad médií“. A kdo se kdy zabýval dopady, ví, jak je někdy těžký dopadnout!

Liguére, basák A/D
Basák je, mile děti, pán, který hraje v (rockové) kapele na basovou kytaru. Liguére na ni hraje od doby, kdy se sčuchnul s kapelou A/D Drive 63. Jeho parádním číslem je figura na strunách A/D. Když figuru pořádně rozjede, dostane se do extáze a řve přitom dejte mi ještě frťana, liguére, šéfe, liguére (podle filmu s Vlastou Burianem). Jinak je zvyklý chodit spát k ránu, a když se večer vzbudí a nemusí do práce (na koncert), vezme si do postele baskytaru a cvičí až do půlnoci figuru A/D. Pak jde do baru na panáka, kde se potká s kamarády basisty Vikomtem a Dodym (když nemají koncert). Je to prostě bohém.

Kuňka se zamiluje do Liguéra
Se spolužačkami Evičkou a Stáničkou z vejšky šla jednou Kuňka na koncert A/D Drive 63. Když kapela spustila, cítila v podbřišku divný pocit. Jako by jí tam rezonoval sám ďábel. (Ve skutečnosti stála moc blízko u basové bedny – a to pak chytěj vítr i kaťata). Dívala se na Liguéra, jak tančí s baskytarou na jevišti, a náhle se do něj zamilovala. Milé děti – že se dívky náhle zamilují, je běžné. Z hlediska žen je to nadpozemské, z hlediska vědy banální. A my si to rozebereme vědecky!

Splaská třešeň
Milé děti, ženy mají v podbřišku tak zvaný bod G. To je bod velikosti splasklé třešně (o tom, co je splasklá třešeň, si budeme vyprávět v hodinách botaniky). Některé jej mají splasklý tak, že nikdy nevyplaskne (těm se říká frigidy a výtečně se hodí na umývání nádobí jako manželky ve spořádaných rodinách). Bod G slouží k vybuzení nervových vláken (vzbuzujících pocit slasti) na maximum. Ovšem Kuňka byla výjimečná… Neměla totiž bod jeden, ale dva! A dokonce se nejednalo o bod G, ale o body A a D. A tak, milé děti, když spustil Liguére figuru na A/D strunách, frekvenčně se rozezněly i body A a D v lůně dívky Kuňky. A protože Kuňka stála těsně u basové bedny, láska byla na světě. Kuňka začala chodit s Liguérem. Nejen chodit. Chodila i ležet! To spojení těl! Joj, kde kdo jim ho záviděl! Ale na to jste ještě malé, děti… takže bez vysvětlování.

Společný život
Liguére se brzo nastěhoval do spořádané rodiny. Bydlel u Kuňky v pokoji, k nepříliš velkému nadšení rodičů. Jedinej, kdo byl kromě Kuňky nadšenej, byl bratr Rudásek, ten čtyřkař. Nosil Liguéremu ukazovat trojky, čtyřky a kule v žákajdě… Na rozdíl od rodičů Liguére Rudáska chválil: „Já měl taky takový známky, z tebe bude jednou dobrej baskytarista!“ Ale je i pravda, že se LIguére snažil přizpůsobit rodině, chovat se spořádaně. Přestal chodit do barů, pomáhal vysávat prach. Když vyprávěla Kuňka svým spolužačkám, jak je soužití s baskytaristou skvělé – a milování obzvláště super uper – brzo si také pořídily baskytaristy. A sice právě Vikomta a Dodyho. To bylo pro ně nejjednodušší.

Tři holky, tři basáci…
Kdo očekává nějaké lechtivé hromadné hrátky, bude zklamaný. Nejen Kuňka, ale i Evička a Stánička byly ze spořádaných rodin a studovaly – jak už víte – to samé co Kuňka, školu vzdálenou exaktním vědám. Takhle v šesti spolu nechodili páchat skupinová zvěrstva, ale naopak capkali společně do cukráren, kaváren, občas na koncert někoho z dotyčných basáků. Spořádané holky byly nadšené, protože měly i pocit, že ty tři bohémy převychovávají.

Rozchod
Jenže pak to jednou Liguérovi uklouzlo. Dostavil se domů až dopoledne sjetej na sračky, v puse mu scházel zub a v rukou třímal odpadkový koš, který odloupl na rohu ulice. Kuňčiny rodiče byli vztekem bez sebe. „Tomuhle říkáš dárek k narozeninám?“ zařval tatínek. Liguére nechápavě odpověděl: „K jakejm narozeninám?“ Maminka řekla důrazně: „Naše dcera má dnes dvaadvacátiny.“ Liguére pronesl suše: „Já ten koš přines, protože mi do něj asi vypad zub, jak jsem šel kolem… potom, co jsem dostal do… ehm… co jsem upadl… tak mi ho pomozte najít…“ Liguére se ocitl na dlažbě. Tedy na partnerské dlažbě. A tam žádná sociálka nepomůže.

Evička a Stánička se take rozešly
Jako přes kopírák dopadly Evička a Stánička. Evičce basák Vikomt ztratil auto, když si ho půjčil. Někde zaparkoval a pak se někde ožral. A ani po týdnu si nevzpomněl, kde jsou ta obě někde. Policajti ho našli spícího v kolejišti v Hradci Králové na nádraží. Jak se tam dostal, nikdo neví, auto si od Evičky půjčoval Praze v Nuslích s tím, že si zajede do Bráníka pro kombo. No a Dody? Ten zase domů přivedl kolegu z kapely, se kterým si domluvil, že mu Stáničku půjčí na jednu noc. Kolega lezl k vyděšené Stáničce  – která byla již v noční košili – do postele. „Úchyl, úchyl,“ křičela hrůzou Stánička. Ale Dody jí věcně vysvětloval, jak na nějakém školním semináři: „Jakej úchyl, pochop, že už dlouho neměl sex, tak mu chci pomoct… a holky po něm nejdou, protože je klávesák.“

Co je a co už není
Když se spolužačky Kuňka, Evička a Stánička zbavily svých baskytaristů, pořídily si spořádané muže. Muže, kteří chodili v kravatách do práce a o víkednech hráli golf. Otěhotněly s nimi, porodily jim. A pak chodily na kraví stůl… Po letech se sešly na zmrzlině v centru Prahy. „Tak jak je, holky,“ zeptala se Kuňka. „Ale nic moc,“ řekla Evička. A Stánička dodala: „U mě taky nic moc“. Pak přemýšlely, čím to je. Kuňka řekla: „Mně to v manželství nebaví, je to s tím usedlým kravaťákem hrozně nijaký…“ Holky se pak shodly na tom, že manželství všech tří jsou jedna velká nuda. Véééélká nuda! Evičce najednou zablesklo v očích a povídá: „Vzpomínáte holky, jak našli Vikomta v kolejišti?“ Stánička se přidala: „A jak mi Dody přived toho klávesáka… Stačilo mu natáhnout šprcku, my jsme sice s Dodym šprcku nepoužívali, ale já ji pro všechny případy měla schovanou v tajný kapsičce v kabelce.“ Kuňce se také rozněžnily oči…" A jak nám přines Liguére domů ten odpadkovej koš, to jsem fakt tátovi a mámě přála." Pak chvilku mlčely, a aniž by se předem domlouvaly, najednou společně zašeptaly: „Ach, to bylo krásný.“

A hádanka na konec. Milé děti, bod G je:

  1. Tajné podzemní letiště NATO v Klatovech
  2. Oblast v podbřišku žen
  3. Stanice pražského Metra na trase C.