Nejbližší koncerty

  • 25.5.2019 Praha - Mezi ploty
  • 26.5.2019 Teplice - lázeňská sezóna
  • 29.5.2019 Praha - Strahov - OO7

Jó čundr to je věc

Dobrého dne Vám přeji.
Opět se zde šíří známý nešvar dlouho nenapsaného příspěvku na těchto našich stránkách, což je věc poslední dobou velmi častá. Ovšem otázka zní proč to tak je? Zlenivěli jsme? Nebo nezažíváme snad už nic, co by zasloužilo hodit do tohoto plátku? Na druhou otázku si můžu odpovědět hned. Zažíváme, a krásný věci. A vlastně si můžu odpovědět i na tu první otázku. Co se týče mě, tak já rozhodně nezlenivěl, poněvadž jsem byl línej jak vepř už před vyslovením téhle otázky. Takže mě se to netýká. Ale pojďme se teď raději vrátit k těm zážitkům. Měl bych tady jeden pěkně čerstvej jak křupavej rohlík ukraden v pět ráno před pekárnou.
To jsme si takhle při minulém úterku s kolegou z práce Homolou Janem řekli,že bychom mohli vyrazit na čundr, což činíme již několik let. Máme to tak, že se rozhodujeme ze dne na den. Prostě je pěkně, tak jedem. Výběr destinace probíhá až v den odjezdu. Tentokrát jsme vybrali, že pojedeme do Českýho Krumlova. Respektive jsem to vybral já, protože ten můj kolega je občas tumpachovej. Letos bylo téma čundru návrat do syrovejch let, což znamená, že se do báglu vkládá pouze spacák, jedny trenky ,jedno triko, fusekle a to je vše. Já si teda oproti dohodě tajně naložil ještě kočku, (ledvinový pás) neb trpím na bolesti zad. Nakonec tam ale stejně zůstala. Teď mě tedy napadla taková maličkost. Syrová léta se totiž vyznačovala tím, že jsme měli asi pětikilo na tři dny. No jak to tak chodí tři čtvrtiny hotovosti byly utraceny většinou už první večer a pak už se nějak prostě žilo. Nyní nás ovšem vlak unášel na jih s několikanásobnou částkou a navíc s kreditkama v kapse. Ale jak říkám jedná se o kosmetickou změnu, protože většinu peněz jsme stejně utratili první večer. Ano máte pravdu jsou tu ještě ty kreditky, ale co, hlavně si to člověk musí užít.
Hele tak kolik koupíme těch lahví vína do vlaku? Jednu? Neblbni jedna je málo musíme vzít minimálně dvě vole. A taky že jo. První jsme ztrestali ještě před Benešovem a druhá nám jen tak tak vyšla do Budějovic. To bylo teda vo chlup, říkám a pro jistotu přikupuju další na cestu do Krumlova. Následoval impozantní příjezd na místo určení. Lehce se motajíce sešli jsme do centra a uzřeli tu neokoukatelnou krásu tohohle města. Okamžitě proběhla koupačka ve Vltavě, která nám dala zase sílu jít si za svým, což jak jistě správně tušíte bylo se pěkně ztřískat. Než jsme to ovšem učinili, tak jsme si naplánovali jak druhej den půjdeme pěkně do kraje a jak budem spát v lese dělaje si před ulehnutím táborák, vopejkat pečánky a klábosit o důležitejch věcech na tomhle světě. No ale člověk míní a život mění. Po ranní očistě těla i duše v řece jsme posnídali a jelikož se nám chtělo na záchod, nebylo zbytí a museli jsme navštívit restauraci. V pohodě jdi první, já si dám jedno malý. Oukej tak já jdu. Co tam dělá tak dlouho to vemeno? Pane vrchní já si dám ještě jedno. Jo a velký ať nemusíte pořád lítat sem a tam. Co si tam dělal tak dlouho vole? Nic. Aha dobrý tak teď jdu já. Hele nedáme si ještě jedno? Ty vado a víš, že mě to taky napadlo? Teď je dlouho světlo a když vyrazíme pozdějc, tak se nic nestane. Přesně tak. Pane vrchní….. Je strašný vedro. Musím ještě do vody. Ale dáme si pak ještě jedno na cestu ne? Tak jo. No ale pak jsme si uvědomili, že se nacházíme v časoprostorový smyčce mezi řekou a restaurantem. V šest večer proběhla porada na který se rozhodlo, že zůstaneme ještě jeden den zde. Průběh večera byl zcela ve shodě s večerem předešlým. No a ráno? Hele mě se chce na záchod. Mě taky. Pane vrchní???
Tak asi tak nějak. Byl to opět nejlepší čundr na světě. Mějte se.