Nejbližší koncerty

  • 18.11.2017 Jihlava – DKO
  • 24.11.2017 Svitavy – Fabrika
  • 25.11.2017 Ústí nad Labem – Severočeské divadlo

Ježíšek live story

Nevšední příběh o Štědrém večeru. Milé děti, dnes si budeme povídat o Ježíškovi. Na rozdíl od holek muzikantů (minulé okénko) Ježíšek nikoho neloví a s nikým se nechce vdávat ani ženit. Ani to nejde, protože nikde není vidět. Ježíšek je tady proto, aby vám na vánoce tajně přinesl dárky, které jste si přály, milé děti.

Odkud se vzal Ježíšek?
Milé děti, Ježíšek je zdrobnělina jména Ježíš Kristus. Asi tak, jako se Marii říká Maruška. Marušce se Ježíšek narodil v Betlému před dvěma tisíci a jedenácti lety. Tak je to aspoň tradováno a psáno.

Spermie a vajíčko
Z hodin sexuální výchovy si pamatujete, že dítě vznikne oplodněním ženského vajíčka mužskou spermií. Ale kvůli tomu se ještě nemusíme dívat na porno, viď Pepíčku! Z učebnice si pamatujete i kreslený obrázek vajíčka, do kterého se spermie zavrtává. A ty Pepíčku neříkej fuj, to je vědecký obrázek!

Neposkvrněné početí v roce 0000
Ale Ježíšek nevznikl tak, že by se do Maruščina vajíčka zavrtala spermie nějakýho chlápka! Vajíčko oplodnil Bůh, respektive Duch Svatý, což je skoro totéž. Jak technicky k oplodnění došlo nikdo neví. Vzal na sebe Duch svatý podobu spermie? Či nějaké vlny na ultrakrátké frekvenci? Jisté je jen to, že takovému oplodnění se říká neposkvrněné početí. Marušce se říká Panna Marie, protože otěhotněla jako panna. Panna je dívka, která má panenskou blánu, protože ještě nikdy nesouložila (a je tak neposkvrněná)… Pepíčku nech si ty idiotský ksichty!

Neposkvrněné početí v roce 2011
Nad kostelem svatého Matouše v Aucklandu na Novém Zélandu vyvěsil v prosinci 2011 farář Glynn Gardy plakát, na kterém zděšená Panna Marie kouká na výsledky těhotenského testu z moči… A jeden z internetových komentářů k plakátu podsouvá panence Marii slova: „Když mámě a tátovi nakecám, že jsem panna, snad mě nezabijou.“ Akce Glynna Gardyho slouží k podpoře svobodnách matek.


Repro plakátu – převzato z IDNES

Kdo je tvůj táta?
Ženy mají mezi ovulacemi jednoho, dva, tři i více partnerů (partneři o sobě nevědí). Když má dejme tomu tři partnery, srotí se jí spermie tří druhů v děloze a perou se mezi sebou. Jedna spermie to vyhraje a zavrtá do vajíčka. A protože pak žena neví, s kým otěhotněla, má dvě možnosti. Být svobodnou matkou anebo jednomu partnerovi – nejzámožnějšímu – říct: budeš tatínkem a manželem. Taky ovšem může zůstat svobodnou matkou a nechat si od nejzámožnějšího platit alimenty. Nebo si od něj nechat zaplatit potrat…

Nevlastní táta
Panna Marie se vdala za Josefa, který nebyl biologickým otcem Ježíška. Ale Josef byl hodný a s Pannou Marií Ježíška vychovával a staral se o něj a pro rodinu vydělával peníze. Petro nehlas se zase, já vím že tvůj biologický táta mámě neplatí alimenty a nevlastní táta vám taky nedá ani floka, já už ti ale půjčovat nemohu…

Jošua – Joshua – není jen kadeřnický salon
Jméno Ježíš je podobou slova Jezus, které vzniklo z Jehošui, zkráceně Jošui, Joshui. Joshua tedy není jen pražský kadeřnický salon našeho kamaráda Lukáše Černého, kde si nechávají vaši rodiče barvit číra, motat dredy a leštit plešky. Ve jméně je zakódován význam „pomáhat“… Takže Ježíšek vám pomůže tak, že vám nadělí dárky.

Zázraky a kázání
Ovšem Ježíšek se nenarodil jen kvůli vaším dárkům. Je tu i proto, aby spasil zkažené lidstvo. Kdo z vás děti není zkažený? Nehlaste se všichni… darebáci jedni! Jak vás chce spasit? Všiml si totiž, že lidé jsou zlí, perou se – to je o tobě, Karle. A tak místo „oko za oko a zub za zub“ říká „tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou,“ A když o těch věcech veřejně přednášel, kázal, doprovázeli ho při tom učedníci, kterým se říká apoštolové. A dělal zázraky, jako že léčil nemocné na počkání a měnil vodu ve víno, bohužel ne v pivo. Byl populární a to štvalo ortodoxní pobožné Židy, kterým bral vítr z plachet jejich starého náboženství.

Ukřižování
Jistě jste si, milé děti, všimly soch a obrázků, na kterých je lidské tělo přitlučené ke kříži. Mrtvola čí skoro mrtvola. Kam se v Čechách hnete, tam je mrtvola. Není to nic veselého, Čechy jsou proto smutné. Ale přitom to tělo je Ježíšek, který je hodný, protože nosí vánoční dárky. Ukřižování byl jeden ze způsobů popravy za římské říše, pod kterou spadalo území dnešní Izraele, kde Ježíšek žil a kázal. To vás přitloukli za ruce a nohy k dřevěnému kříži, Ježíška navíc bodli kopím do boku. Ježíška nechali ukřižovat ortodoxní pobožní Židé, kteří ho měli za zločince, protože se prohlašoval za Syna Božího a nastavoval i druhou tvář. Sami totiž uznávali jen své staré náboženství a žádné novoty nechtěli připustit.

Z mrtvých vstání
Ježíška ukřižovali na vrchu Golgotě v Jeruzalémě. Mrtvolu – bezvládné tělo – pak přenesli do nedaleké skalní díry. Ježíškovi učedníci byli vyděšení a s nervama pryč, vždyť z jejich učitele byl najednou zločinec a ještě k tomu popravený. Jenže třetí den tělo z díry zmizelo. Ukázalo se pak, že Ježíšek obživl, vstal z mrtvých. Po své smrti totiž přišel mezi učedníky a když nevěřili, že je to on, ukázal jim své rány po hřebech a po kopí.

Nevěřící Tomáš
U té předváděčky s ranami po hřebech nebyl učedník Tomáš. Když mu ostatní vyprávěli, že Ježíšek vstal z mrtvých, nevěřil. Ježíšek však přišel mezi učedníky ještě jednou a Tomášovi nechal na své rány sáhnout. Teprve pak Tomáš uvěřil. Ježíšek mu řekl: „Tepve když jsi mě viděl a sáhl sis, Tomáši, tak jsi uvěřil. Ale o to lepší jsou ti, kteří mne neviděli, a přesto uvěřili.“

Věřící, kšeft, Hus a pivo
Od té doby je Ježíšek stále mezi námi. Tedy pro křesťany, kteří na Ježíška věří. Jsou to ti „lepší“, protože věří tomu, co nikdy neviděli. Aby utvrdili víru v něco, na co se nedá sáhnout a vidět, vyvinuli dlouhatánské teorie, kvůli kterým si založili spolky zvané církve. Některé církve vydělávají na víře peníze, které vybírají od svých příznivců. U nás máme 32 církví. Už z toho čísla vidíte, milé děti, že se křesťané mezi sebou nemohou dohodnout. Proto se mezi sebou nemají rádi, v historii mezi sebou válčili a upalovali se navzájem. Tak upálili i mistra Jana Husa. U nás je silná katolická církev, mně se ale líbí Pivní církev, která je ve schvalovacím řízení na Ministerstvu kultury. Tvrdí o pivu: „Stvořitel při tvorbě tohoto nápoje do něj vtiskl kousek Své bytosti, a tak s každým Jeho douškem přijímáme Jeho všemohoucnost…“

Nevěřící, ateisté a Velká špageta
Je mnoho mnoho lidí, kteří nevěří nejen na Ježíška, ale ani na Boha. Říká se jim ateisté. Vysvětlují vznik světa nikoli Boží vůlí, ale fyzikálními zákony, kosmickým Velkým třeskem, Matkou přírodou nebo dokonce teorií Velké špagety, která řídí chod vesmíru. Je jasné, že věřící křesťané jim nemohou přijít na jméno a v minulosti je lámali kolem, bičovali a vraždili jako Antikristy. To dělali několik století, až se ateisté naštvali a začali jim to oplácet.. nejen osobně, ale i třeba tím, že ve školách zrušili hodiny náboženství a děti učili, že ani Ježíšek ani Bůh neexistuje. V současnosti ateisté i věřící žijí demokraticky vedle sebe a neperou se. Jen se pomlouvají.

Všichni svorně lžou
A teď vám něco prásknu! O vánocích všichni bez výjimky – ať už věřící či nevěřící – svým dětem svorně lžou, že dárky nosí Ježíšek… Přitom je sami nakoupí v supermarketech. To je pěkný čurbes, s tím Ježíškem, co? Rodiče z vás dělají pěkné blbce, milé děti. Ale stejně teď asi nevíte, jestli Ježíšek je anebo není. Proto jsem pro vás přichystal nevšední Vánoční příběh těchto dnů…


Ježíšek live story. Nevšední příběh o Štědrém večeru.

Ríša a Kuba se těší na Ježíška
Ríša a Kuba bydleli ve čtvrtém patře velkého domu naproti sobě. Svorně se těšili na Ježíška a posílali mu psaníčka z okna. Kuba si v nich přál motorovou čtyřkolku. Miloval totiž motory, auta a všechno co jezdí rychle anebo dovede překonat terénní vlny. Ríša si přál pravý samopal a bednu nábojů. Miloval totiž střílečky – akční filmy, počítačové hry a všechno, kde bouhaly granáty, bomby, kde se střílelo o sto šest. „Hele,“ ukazoval Kubovi na chodbě imaginární samopal, „takhle natáhnu závěrku, odjistím a ta ta ta ta ta ta ta…“ A pantomimicky kropil kulkami stěny na chodbě. Kuba zase ukazoval, jak pravou rukou přidává plyn. „Rrrrrr rrrrrrr rrrrrrrrrr a jedu! Jedúúú!“ A rozjel se po schodišti do patého patra. „Vidíš jak to bere schody? Skvělá čtyřkolka!“ Křičel nadšený Ríša a pak sjel na imaginární čtyřkolce zase dolů…

Tátové tolik pochopení nemají
Tatínkové chlapců, sousedé Lukáš a Tomáš, tolik pochopení neměli. „Představ si, že ten můj mamlas chce samopal a bednu nábojů,“ svěřoval se Tomáš, Ríšův tatínek. „A to nevím, jestli ještě na Ježíška věří anebo už mu někdo napráskal, že Ježíšek neexistuje a dárky kupujou rodiče… Ale asi si myslí, že Ježíšek je, protože mu posílá psaníčka z okna… anebo se jen tak sychruje.“
„A ten můj blbec zase chce čtyřkolku, to abych krad, nebo co? Žádnou čtyřkolku, dostane dětský kolo a basta.“ Řekl Lukáš, tatínek Kuby.
„Ty to máš jednoduchý,“ zamyslel se Tomáš, „jenže co já mu dám místo samopalu? Popřemejšlej a kdyby tě něco napadlo, zabouchej.“

Tajemství pod stolem
Čtrnáct dnů před Štědrým dnem Lukáš zabouchal. „Mám nápad… ale nechceš jít na skleničku? Stará šla s Kubou na cvičení…“ Otevřeli láhev a Lukáš povídá: „Já bych mu na tvým místě dal nějakou duchovní věc…“ Zatvářil se tajemně, sáhl pod stůl a vytáhl velikanánskou luxusní knihu vázanou v kůži…

Mluvící kniha
Kniha byla plná obrázků ze života Ježíše Krista. Nebyla to bible, ale dětská kniha, přibližující jeho život názorně a polopatě. Byla tak důmyslná, že v určitých místech po doteku prstem hrála nebo mluvila. Ale Tomáš neměl z nápadu žádnou radost. „Co blázníš, já jsem ateista jako poleno, na Boha nevěřím a na Ježíše tuplem ne… a tohle mám dát svými synovI? Lukáš posmutněl a řekl: "No jo, jsi nevěřící Tomáš“.
Tady musím, milé děti prozradit, že Lukáš byl silně věřící člověk, což až do teď Tomáš netušil. Ale mohlo ho to trknout… protože na zdi vedle Lukášových dveří visel Ježíšek na kříži.


Ježíšek má metr osmdesát
„Nevěřící Tomáš?“ nasupil se Tomáš. „A co jsi ty? Věříš na něco, co neexistuje! Nebo snad věříš na to, že Ježíšek dárky nakoupí za nás?“ Lukáš chvilku mlčel a pak se podrbal na bradě: „Svým způsobem je nakoupí za nás, protože nás stvořil Bůh a Ježíš na nás dohlíží…“
„Ježíš? Cha chá, dej mi ńa něj adresu a já budu první, kdo tam poběží, zazvoní mu u dveří a sáhne si na něj! Kdyby Ježíš existoval a chodil mezi námi, už dávno by s ním byl titulní rozhovor v Blesku!“
Lukáš řekl tiše: „Ježíš existuje v našich srdcích…“
Tomáš řekl nahlas: „Co je to za blbost? On ti z toho kříže (ukázal na zeď se soškou) skočil do srdce? Jak se ti tam vejde, když to byl chlap metr osmdesát?“

Hádka
„Není to o velikosti,“ řekl Lukáš, „je to o duši.“
„O duši?!,“ rozohnil se Tomáš a načal druhou láhev vína. „Tak já ti řeknu něco o tý vaší křesťanský duši! To, že vaše církev upálila mistra Jana Husa, to se dá ještě pochopit, protože jste se hádali vy křesťani mezi sebou. Ale to, že jste upálili třeba Giordana Bruna kvůli tomu, že tvrdil, že Země a Slunce není středem vesmíru, ukazuje, jak ohromný jste kokoti. A to máte kecy o tom, že tomu, kdo tě udeří do tváře, máš nastavit i druhou,“
Lukáš řekl: „Komunisti taky popravovali za názory…“
„Co sem pleteš komunisty? Jsem já snad komunista, nebo proč to říkáš? Že nemáš argument, co? Teď se bavíme o církvi. A ta má na svým kontě miliony miliony mrtvých, to bylo válek ve jménu Boha a Ježíše, to bylo upalování, věšení, mučení… Jste naprosto příšerná parta i s tím vaším papežem! Jak kdybyste vylezli z dávnověku jako nějaký dinosauři!“
Lukáš se taky dopálil: „A co vy neznabozi, vem si jen toho Antikrista a zmetka Adolfa Hitlera, kterej dokázal rozpoutat konflikt, kdy za šest let zemřelo šedesát dva a půl milionů lidí! A zavíral katolický duchovní a nechával i vraždit faráře!“
Tomáš se nedal: „A proč to teda Bůh dopustitl? Proč nechal Hitlera takhle řádit? Proč nechal řádit i komunisty? Proč teď dopouští, aby Al Kajda dělala teroristický akce, jako bylo jedenáctýho září v New Yorku? Když je všemohoucí, proč s tím svinstvem něco nedělá?“
Na to Lukáš diplomaticky oponoval: „Bůh ví, co činí…“ Tomáš jen nevěřícńě zakroutil hlavou…

Švýcarský hodinky
Týden před Štědrým večerem se Tomáš potkal na ulici s Lukášem. „To jsme se pěkně picli,“ řekl Tomáš. „A pohádali,“ dodal Lukáš. „Jak jsi to vyřešil s dárkem pro Ríšu?“
„Ááále,“ mávl rukou Tomáš, „nakonec jsem mu koupil v bazaru housle, ať se učí, darebák jeden, já mu samopal vyženu z hlavy!“
„Já jsem nekoupil kolo, ale bundu, teď v zimě by na kole stejně nemoh jezdit.“
Pak šli na jedno do hospody. „Už se nechci hádat,“ řekl Lukáš, „ale stejně mi vysvětli, jak vznikl život a Země? Když to nestvořil Bůh, kdo tedy?“
„Svět vznikl vývojem podle fyzikálních zákonů,“ odpověděl Tomáš. Lukáš se nedal: „To chceš tvrdit, že když vedle sebe ležely dva šutry, tak z nich pak vývojem vznikly švýcarský hodinky?“

Velká špageta
Tři dny před Štědrým večerem instaloval Tomáš u sebe doma prazvláštní věc, která se ovšem velmi líbila Ríšovi. Jakmile ji Tomáš nainstaloval, běžel naproti pro Lukáše, ať se koukne.
„Když může mít doma někdo mrtvolu na kříži, proč já bych nemoh mít na zdi Velkou špagetu?“ mnul si ruce Tomáš a Lukáš nevěřícně koukal na chuchvalec špaget na zdi.
„Všechno – vesmír, slunce, zemi i nás – stvořila Velká špageta!“ vykřikl Tomáš teatrálně.
„Ne, to ne,“ hlesl vyděšeně Lukáš.
„Jsi nevěřící Lukáš…“ usmál se Tomáš.
„Ježíš existuje,“ řekl důrazně Lukáš.
„Ježíš neexistuje,“ ukázal Tomáš na Velkou špagetu.


Štědrý večer u Tomáše
Když malý Ríša rozbaloval podlouhlou krabici, celý se natěšil. To bude samopal! „Chudák netuší, že to budou housle,“ říkal si v duchu Tomáš. Ale pak Tomáš nevěřícně vytřeštil oči. Jak Ríša serval papír a otevřel krabici, ležel v ni krásný pravý ocelový samopal. „A ještě náboje!“ vykřikl nadšeně Ríša, vrhl se na menší krabici – a skutečně v ní byly krabičky s ostrými patronami po dvaceti kusech.

Štědrý večer u Lukáše
Doma u rodiny Lukáše se právě vybalovaly dárky. A taky se stalo cosi podivného. Krabice, ve která měla být bunda, se najednou zvětšovala a zvětšovala. Až byla velká jak psací stůl. Cože? Malý Kuba k ní přiskočil a začal rvát vánoční papír. „Řídítka,“ vykřikl nadšeně, když z papíru vykouklo černé držátko. V pokoji vedle stromečku tak nakonec stála krásná čtyřkolka. Táta Lukáš na to nevěřícně koukal… Kuba čtyřkolku nastartoval, vyjel s ní na chodbu a po schodišti drandil do pátého patra.

Štědrý večer na chodbě
Když sjížděl Kuba na čtyřkolce z pátého do čtvrtého patra, vyběhl na chodbu Ríša se samopalem. „Hele mám samopal,“ křičel na Kubu. „A já čytřkolku!“ volal nadšený Kuba.
Ríša pak natáhl závěr a ta ta ta ta ta ta ta pokropil chodbu ostrými. Tři střely zasáhly Kubu. Čtyřkolka narazila do zdi, Kuba z ní spadl k nohám Lukáše, který právě vyběhl z bytu. Kuba žil ještě asi pět minut, než vydechl naposled. Jeho krev stékala do třetího i druhého patra. Ríša utekl k sobě do dětského pokoje a zamkl se. Tomáš se zhroutil před dveře na chodbu a nevěřícně řekl: „Ježíšek existuje!“
Lukáš si lehl na mrtvého syna a vzlykal: „Ježíš neexistuje, protože tohle by nikdy nedopustil!“

Milé děti, jako obvykle pro vás mám malý kvíz

  1. Ježíšek existuje, řídí váš osud a je lepší lehnout si na znak a čekat na zázrak
  2. Ježíšek existuje, ale spolehnout se musíte sami na sebe
  3. Ježíšek neexistuje, spolehnout se musíte sami na sebe