Nejbližší koncerty

  • 18.11.2017 Jihlava – DKO
  • 24.11.2017 Svitavy – Fabrika
  • 25.11.2017 Ústí nad Labem – Severočeské divadlo

Jak STAREJ (Kráva) přešel na NOVEJ (čas)


Ještě než se dostanu ke klasické Homolovštině s přechodem zimního na letní čas, dovolte mi malé ohlédnutí za koncertem Markéty & Girls, Homolky Tobolky a Los Homolos ve Veletíně. Já jsem to tam i zvučil a díky stísněnému prostoru jsem dal mixpult za kapelu ke dveřím. Prakticky to znamenalo, že jsem nazvučil na zvukovce např. holky a pak šel mezi publikum bez možnosti korigovat zvuk – ledaže bych lez během vystoupení přes děvčata. Na zvukovce byl zvuček jak vínko… ale během produkce najednou vymizely zvuky některých nástrojů, zatímco jiné zvuky nabobtnaly… nechápal jsem, co se děje… až se mi dostaly do ruky záběry, které záhadu rozluštily. Za všechno mohla kočka Micka, které se zalíbily táhla, páčky a knoflíky na mixpultu a tak si s nima hrála. Skutečně – lepší zábavu už si nemohla najít. Vždy, když jí hra s mixem přestala bavit, vlezla si do mého pouzdra s kytarou k zaslouženému odpočinku. Foto archiv kapely Markéta & Girls.


V druhé půlce března mě kulturní a informační centrum města Sedlec-Prčice pozvalo na one man show. Vyprávěl jsem o novinařině, focení a reklamě. Do toho jsem pobrnkával písničky Los Homolos. Se stavbou aparátu a promítání mi pomáhal Viktor Kronych, který fotí i pro Wohnouty. Přijel až z Holoubkova u Rokycan, za což mu patří díííík! Natahali jsme krámy z auta do ateliéru. Byla v něm hrozná zima a majitel Zdeněk Sedláček zažehl propan butanová pojízdná kamna. Samozřejmě, že před představením jsme nemohli zkamarádit zapůjčený videoprojektor s mým notebookem – přesto, že mi to na „generálce“ doma den předtím fungovalo na první pokus. Když jsme to nakonec přece jen rozběhli a začali se trousit první diváci, přišel Zdeněk Sedláček s nápadem, že rozsvítí velký halogen, aby se místnost vytopila o něco víc. „Akorát to má háček, že to vyhodí pojistky,“ začal vysvětlovat, „někdy i na celým náměstí…“ Při představě, že budeme nahazovat pojistky a pracně vymazleou projekci už třeba nenahodíme, jsme si s Viktorem klekli na kolena (obrazně) a uprosili Zdeňka, že raději zimu než vyražený pojistky. Foto Viktor Kronych.

Zmatky kolem změny času
Patřím k lidem, kteří zažili zavedení proměnlivého času v roce 1979, tuším… Takže už 32 let žiju dvakrát do roka ve velkým zmatku, protože si odjakživa pletu, jak to vlastně myslej s tím posunutím dopředu či dozadu. Ono je to totiž tak, že když se otočíte čelem vzad, máte to, co bylo vepředu, najednou vzadu – a naopak. A já právě nikdy nevím, jak jsem si zrovna stoupl… jestli mi tedy rozumíte. Hm, asi ne. Tak jinak. Koukali jsme s moníneckým Jardou na baru na televizi. V sobotu. Zrovna říkali, že čas postrčíme o hodinu dopředu. K té větě ovšem na obrazovce ukázali hodiny a ručičky couvly o hodinu dozadu – myslím, že z půl třetí na půl druhý. Aha, usnesli jsme se s Jardou, ono je to tak, že to dopředu je míněný jako že je míň hodin, že se ten čas ukracuje, že je to jako u závodů. V cílovým finiši je vepředu vždycky ten běžec, který má kratší čas. Posunul jsem si tedy ručičky hodin v autě i na mobilu o hodinu proti jejich směru, tedy zrovna byli čtyři a tak jsem si nastavil tři. Na Monínci jsem dnes chtěl zajet psům pro žrádlo. V krámě mají do pěti, cesta trvá deset minut… Tak jsem v 16.40 vyrazil k autu – a ejhle, mám ho zatarasený jiným autem. Sakra! Běžím hledat majitele, naštěstí jsem ho načapal na první pokus. Hrozně se omlouval onou konveční větou „já nevěděl, že byste chtěl zrovna teď jet“. Mimochodem jsem pak zjistil – parkoval tam od rána a měl v plánu odjet pozdě večer… Ale o to nešlo. Křičím na pána: „V pět mi zavíraj, tak mi uhněte, ať to stihnu!“ Podíval se na mne jako na idiota. „V pět, dyť už je skoro sedm!“ A tak jsem objevil nový fyzikální zákon… že když si Homola posune hodinky o hodinu, ve výsledku to hodí hodiny dvě… Asi dostanu Nobelovku.

PS: Pak mi někdo vysvětlil, že v tý telce asi ukazovali, jaký čas byl před posunutím času, že asi ukazovali čas minulý… a že jsem si měl představit, jak z toho odvodit ten správný čas momentální, tedy vlastně budoucí… sakra, už si to zase pletu, tak toho radši nechám. Čau.