Nejbližší koncerty

  • 24.11.2017 Svitavy – Fabrika
  • 25.11.2017 Ústí nad Labem – Severočeské divadlo
  • 27.11.2017 Praha - Retro

Jak se stal z Matěje Nikola - a naopak

Jak na Ukrajině vyrábějí z Francouzů alkoholiky
Když jsem jel v září 2008 za Nikolou do Užgorodu, musel jsem se usmívat… Vzpomněl jsem si totiž, jak kdysi zatkli Paul McCartneyho v Japonsku kvůli pytlíčku s trávou. A John Lennon, který byl v té době už s Paulem rozkmotřený, se tehdy v New Yorku smál při představě, že Paul bude muset v japonské šatlavě zpívat bachařům Yesterday – jinak mu nedají najíst:))
Říkal jsem si – co by asi musel zpívat Nikola na Ukrajině… Sejko No Pi nebo Gangu?
A tak jsem vplul do Nikolova pokoje v jednom užgorodském hotelu. Už tady měl počítač, elektrickou kytaru. Přitáhli mu to Honza se Zemánkem…
Skládal písničku přímo “na míru” těchto užgorodských dní… Později píseň nazval Příběh a najdete ji na albu Karton Veverek. Jsou v ní i ukrajinská slova.
Kdo by si myslel, že Nikola zanevřel na tenhleten kousek světa, byl by na omylu. Naopak. A mne protáhl všemi místními atrakcemi.

Tak jsem potkal Nikolu v Užgorodu…

Viděl jsem tak krámek s počítači, jiný s hudebniami, kam chodil. Sochu T.G. Masaryka (Užgorod dříve spadal pod Československo). Klábosili jsme v místních útulných hospůdkách. V jedné vystavoval úžasné obrazy místní malíř… Nejvíc mne zaujal Napolen s Lennonem, pardon, s Leninem (bože, nikdy jsem si nevšim, jak blízko k sobě ta jména mají) jak sedí a chlastají. Lenin připravuje dobytí moci bolševiky v Petrohradu, Napoleon dobytí Moskvy svými vojsky… Hezkej mejdan.

Napoleon a Lenin na obraze v užgorodské hospodě.

Ale nejúžasnější výlety vedly do opuštěného lomu, který sloužil užgoroďanům jako koupaliště. A abyste se dostali tam i zpět, museli jste projít kolem stánku U bábušky. Bábuška, to byl rituál. Já sice pil pivo, páč panáky nepiju, ale jinak tu tekla proudem vodka.
Seznámil jsem se tak s místními spiťary, jednomu jsem říkal Ivan Iványč a vyfotil jsem si ho u kříže. Skoro všechno je tu na Ukrajině svatý, ale hlavně kříže a vodka.
I na hotelu vodka jela… Pařili ji tu zadržení cizinci z různých zemí. Na hranicích jim našli pytlíček s trávou a takovou malichernost zdejší orgány dovedly nafouknout do obřích rozměrů. Nucený pobyt, čekání na soud, a na tom všem se přiživoval státní aparát propojený až do komerční sféry, jako je ubytování.
Nejvíc mne zaujala skupina veselých Francouzů. Ta už na hotelu bydlela několik měsíců. Večer postávali ti sympatičtí chlápci na balkónu a hulákali francouzské písně. Byli rukojmím paradoxních zákonů, a přesto dokázali mít ze své situace prču. Frajeři. Jeden místní rozumbrada komentoval jejich pití: “Z narkomanů se stali alkoholici.”

Z Nikoly Matěj
Po druhé jsem za Nikolou vyrazil na Slovensko pár hodin po tom, co dostal “jen podmínku” za špetku trávy. Vyzvedl si z policie zabavené auto, nechal ho prohlédnout v autoservisu u známého, a jel domů. Auto si nechal prohlédnout na radu místních kamarádů – kdyby mu do něj v době “parkování” někdo strčil něco, co se nesmí převážet… a Nikolův příběh by začal nanovo.
Sraz jsme měli v noci na východu Slovače. Když jsme přijeli do Čech, první co bylo, že Nikola políbil zemi. A tak se stal z Nikoly zase Matěj. Na Vyžlovku jsme dorazili, když zrovna svítalo…

S Nikolou/Matějem jsem se setkal v noci na východě Slovenska

Karton Veverek Po návratu už se naplno jela příprava Kartonu Veverek. Písničku Příběh, kterou Nikola složil v hotelu, teď Matěj vypilovával. Základy se točily ve studiu u Davida Kollera na okraji Prahy, ostatní v neútulném prostředí sklepního studia v Praze – Vršovicích. Kluci mne, fotra, nechali taky zpívat. Nikolův Příběh jsem si střihl s neobyčejnou chutí, měl jsem k němu fakt bytostný vztah. Tak se mrkněte na video na Wohnout TV. Uslyšíte jak jsme „namečeli“ refrén. Snažili jsme se o klouzavý vlnivý tóny… tedy aspoň já, jak je znám z východních písní tlustejch báryšní.
Točení písničky Příběh najdete v druhé části videa.

Zákony versus zdravý rozum
Říkal jsem o Francouzích, že byli rukojmím paradoxních zákonů. A co si jiného myslet, když na jednu stranu zákony ignorují davy opilých a nikotin kouřících človíčků, a na stranu druhou se vyřádí na hrstce trávy… Jistě, jsou i bláznivější země, třeba Indonésie, tam máte za trávu hned trest smrti…
Zákony dělají lidé. Němci měli rasové zákony a když jste byl Žid, šup s vámi do plynu. Za komunistů jste nemohli sehnat řemeslníka a tak kvetlo černé melouchaření. Zákony zakazovaly podnikání… V pralese v Papui Nové Quineji za dnešních dnů dívku pannu ve třinácti letech osouloží celá vesnice, takový je tam zákon. V muslimských zemích naopak pannu ukamenují, pokud by si štrejchla před svatbou. Takový je tam zákon.
Dnes u nás v ČR přibylo za necelý měsíc ke třicítce úmrtí ze závadného alkoholu… A ročně umírají tisíce lidí na rakovinu plic z kouření oficiálních nikotinových cigaret. Zakáže se kvůli tomu alkohol a kouření?
Umřel někdo někdy z jointa?
Lidské zákony nemají se zdravým (a zdravím) rozumem příliš společného.

Praotec Čech bude blejt na Václaváku
Tuhle jsem byl na vsi v malé hospodě. Věčně namol opilý hospodský vyhodil omladinu, která mu na terase kouřila jointy. “Táhněte s tou trávou do prdele,” řval na ně a když vylekaně odešli, spad pod stůl a poblil se.
Chlastá tento hospodský, chlastá parlament… Chlastaji policajti, co stíhají trávu – mimochodem, je to docela stálá živnost.
A tak bych byl pro, aby na Václaváku místo sochy svatýho Václava stál praotec Čech. Vožralej, tlustej a poblitej. Ale bez jointa! Prostě symbol nás, Čechů, v souladu se zákony.

Větší než malé množství piva
Lidské zákony nemají se zdravým rozumem příliš společného. A tak si pojďme otočit situaci.
Představte si, že by tráva byla legální, protože jí užívali naši tátové, dědové a pradědové… Vždyť roste na české louce. Prostě tráva by byla národní posvátná rostlina, jako je dnes chmel. A naopak chmel a pivo by byly postavené mimo zákon. Stejně jako veškerý alkohol (zabíjí, zatímco tráva nikoli).
Pak by se nám celý příběh otočil, jak zpívá Werich v písničce o Golemovi. Pivo bych si vařil tajně doma z tajně vypěstovaného chmele. Naplnil bych si petku a vyrazil na výlet – třeba na fesťák. Celníci a policajti by mě lapli hned u brány. “Pane, v prostoru pro rezervu jsme našli čtyři petky s pivem, zabavujeme vám auto, pivo a vy půjdete s námi.” Marně bych se hájil, že ty čtyři pivka mám jen pro osobní potřebu a že tím nejsem nikomu nebezpečný… “Jo pane, zákony musí dodržovat každý,” řekli by celníci – policajti, moje petky by strčili do svého vozu jako předmět doličný, mně nasadili pouta… a pak by si zapálili jointy po dobře vykonané práci.