Nejbližší koncerty

  • 24.11.2017 Svitavy – Fabrika
  • 25.11.2017 Ústí nad Labem – Severočeské divadlo
  • 27.11.2017 Praha - Retro

Huňáček live story

Druhy hudebníků
V zásadě jsou dva. Jedni hrají tři akordy pro deset tisíc posluchačů, jiní hrají deset tisíc akordů pro tři posluchače (tak to aspoň tvrdí Honza Homola v připravovaném videu o vzniku alba Našim klientům…) Budeme si povídat o těch, co hrají (nebo by chtěli hrát) pro deset tisíc. Tedy o muzikantech rockových, punkových, metalových, hardcorových a kdoví jakých ových ještě. Taky bychom si mohli povídat o raperech, hiphoperech a jiných perech, kteří mají také vyprodáno, ale neumějí žádné akordy a tak bychom neměli o čem psát. Proto také rockerům a spol. říkáme hudební hudebnící, neboť jsou hudebníci a navrch vyluzují i hudbu. Na rozdíl od per, kteří se sice také počítají mezi hudebníky, ale navrch vyluzují zvuky – samozřejmě často velmi hezké. Ať žijí, ale naše téma je dnes jiné.

Zrod hudebního hudebníka
Maminka s tatínkem dají děcko do hudebky, třeba na housle  – toť klasika. Tam cvičí stupnice, pak jednodušší skladby, pak složitější. Na hudebním odpoledni školního orchestru předvedou deset tisíc akordů pro sezvané rodiče. Cizí lidé, kteří se tu náhodně ocitli, utíkají po pěti minutách do nejbližší hospody, ale rodiče žáků jsou nadšení a slzí dojetím. Pak už záleží jen na tom, jestli mladý houslista projde kolem elektrické kytary a houslové zvuky zkusí na kytaru přes elektronkové kombo… Je to také cesta k hudebnímu hudebníkovi, ale odpad z hudebních škol je tu veliký. Správný rocker je totiž samouk, který si do hlavy nandavá pecky zahraničních kapel a zkouší je taky zahrát. Pak osloví podobně postižené a založí kapelu. Tři akordy pak vypiluje s kolegy do nebe se dotýkající břesknosti, která musí pohnut i zeměkoulí. Rodiče mají vstup zakázán nejen do zkušebny, ale i na koncerty. Někdy ovšem založí rockovou kapelu vystudovaný houslista – a jak to také může dopadnout, uvidíte sami.

Přes prázdné sály k sálům plným
Milé děti, po zrození kapely vede rockerova – punkerova (či jiná ova) – cesta dvěma možnými směry. Směr číslo 1: Po x koncertech, kdy v průměru nepřijde nejen deset tisíc lidí, ale jen deset, začne nadšení opadat a kytara skončí ve skříni. Svůj neúspěch ovšem přičítá tomu, že není tendenční, komerční, že prostě zůstal věrný svým ideálům – které ovšem nedokáže přesněji popsat. Směr číslo 2: Po x koncertech jsou sály sice prázdné, ale najednou návštěvnost stoupá, kapely si všimne nějaký manažer, hudební vydavatelství, kapela se začne prosazovat na fesťácích. Nakonec je vyprodáno – i když cesta k sálům plným vedla přes sály prázdné…

Třídní nenávist
I když pojem třídní nenávist pochází z marxisticko – leninské filozofie, u hudebních hudebníků jde o nenávist k úspěšné třídě vlastní krevní skupiny. Rocker, kterému skončila kytara ve skříni, vědomě či nevědomě nenávidí kolegy, kteří s muzikou mají úspěch. Jejich úspěch pokládá za zradu těm ideálům, které nedovede přesněji popsat. Jasné je mu však jedno – cokoli úspěšného zavání komercí. Fuj. Lepší kytara ve skříni, než aby kapelu ukazovali v televizi!


HUŇÁČEK LIVE STORY!!!
Příběh ze života hudebního hudebníka!

Huňáček zakládá kapelu
Milé děti, když se Huňáček rozhodl založit kapelu, víte co udělal jako první? Změnil si jméno. Své rodiče nenáviděl nejen za to idiotský příjmení, ale ještě více za to, že mu dali tak hovadský jméno jako Václav. Václav Huňáček musí pryč! Vymyslel si pseudonym Googshine, protože rád googloval a bylo mu blbý nazvat se přímo Google Shine. Kapelu nazval Enihsgoog…

Kapela Enihsgoog zkouší o sto šest
A možná i o sto sedm… Huňáček – pardon Googshine – byl samozřejmě kapelníkem a vyžadoval absolutní poslušnost. Jako absolvent houslí Lidové umělecké školy a posléze i soukromé konzervatoře byl zvyklý na školní dril! Jak jste jistě pochopili, milé děti, Huňáček patřil k těm mladým houslistům, kteří šli kolem elektrické kytary a housle pak schovali do skříně… Písničky, které Huňáček skládal, byly ovšem složité a překomplikované. V jedné skladbě vystřídal šest temp, čtyři tóniny. A tři různé takty – nejčastěji začínal čtyřčtvrtečním, pak šel do tříčtvrtečního a končil pětiosminkovým. Dvanáctijedenác­tinový taky nebyl k zahození. To všechno se mu podařilo vměstnat do čtyřech minut! Génius! Tedy to si o sobě myslel on sám. Blbec, to si myslel druhý kytarista skupiny Dan.

První koncert
Na první koncert přišlo patnáct kamarádů a kamarádek. Když Enihsgoog spustili svůj googrock, jak říkal Huňáček novému hudebnímu stylu, co vymyslel, návštěvníci koncertu nevěděli, která bije. Sice se patolízalsky tvářili, jak je to úžasná muzika, ale ve skutečnosti je bavilo spíše pivo a likéry na baru. „Jen pogujte, blbněte!“ křičel Huňáček do mikrofonu. Jenže jak střídali tempo, takty, tóniny, a lidé zkoušeli pogovat na googrock muziku, připomínal parket spíše cestující v autobusu. V autobusu, který chvilku brzdí, chvili přidává, pak jede do levé zatáčky a pak přes rigol.

První kolize
Milé děti, a pak přišla první kolize kapely. Koncertní sály zely prázdnotou a úmorný Huňáčkův dril na zkouškách začal lézt zejména Danovi na nervy. „Pojď hrát jednoduše, na tři akordy a žádný změny taktů a tempa,“ prosil Dan Huňáčka. „Ty samouku zasranej,“ rozzuřil se Huňáček, „já hudbu studoval tak vím, jak se má hrát! Když se ti to nelíbí, můžeš jít hrát jinam.“ To ovšem Huňáček netušil, že o tom Dan uvažuje už delší dobu.

Rozpad kapely Enihsgoog
Po dalším koncertu pro téměř prázdný sál to v šatně vybuchlo. „No co čumíte,“ řekl Huňáček, zhrzený tím, že lidé jeho geniální hudbu nechápou. „Přece nebudem hrát nějakou komerci!“ Tady si všimněte, milé děti, že slovo komerce může být strašákem i pro absolventy Lidových škol umění a konzervatoří. „To budu radši hrát dechovku,“ cekl mezi zuby Dan. „Tak, a máš padáka,“ zařval Huňáček. K jeho překvapení se však k odchodu zvedl nejen Dan, ale i zbytek kapely. Huňáček vzal svoji kytaru a třískl s ní o zem. Ulomil jí tak krk. Trosky kytary pak doma hodil do skříně vedle houslí.

Dobrá čtyřka
Po rozpadu kapely Enihsgoog Huňáček zanevřel na celý svět. A ještě více zatrpkl, když Dan s klukama z kapely, kteří odešli s ním, založil Dobrou čtyřku. Čtyřku proto, aby Dan Huňáčkovi na dálku mezi řádky vzkázal, že neumí tři, ale čtyři akordy. Čtyři velmi dobré akordy! Čtyři super vynikající akordy.

Čtyři super vynikající akordy
Milé děti, ty akordy si dobře zapamatujte. Jedná se o akordy Emol, Amol, Ddur a Gdur.

Skříň
Po pár letech hráli kapelu Dobrá čtyřka v televizi, rádiu, měla vyprodané sály. Huňáček myslel, že ho trefí šlak. Jeho parádním číslem bylo, že když někoho – i cizího – přistihl, jak poslouchá Dobrou čtyřku, začal dotyčnému vypínat televizi, rádio, přehrávač a řičel naplno: „Smrt komerci! Ještě jednou a umlátím tě smyčcem!“ Ano, milé děti, Huňáček vytáhl ze skříně zase housle. Hrál na ně tak krásně, že to mohl poslouchat jen on sám. Protože je vystudovaný odborník.

PS.: Milé děti, hádanka do příště – co znamená název kapely Enihsgoog

  1. „Malé pivo“ dánsky
  2. Jméno Googshine (frontman kapely Enihsgoog) pozpátku
  3. Druh vodní dřeviny