Nejbližší koncerty

  • 24.11.2017 Svitavy – Fabrika
  • 25.11.2017 Ústí nad Labem – Severočeské divadlo
  • 27.11.2017 Praha - Retro

Studio na Zlý noty na večeři (květen 2000)

Říká se, že druhá deska je důležitější, než první. No, to teda potěš prdel...

Dělání hudby má dvě fáze. První si odbydeš doma, tam se to v rámci lenosti našprtáš a pak s tím vlezeš do studia, kde se pozná, jak si byl pilnej a kde se jede naostro. Čím kvalitnější studio, tím větší možnosti a naopak menší možnost vymlouvat se, že za špatnej výsledek může někdo jinej, než ty sám. Ale nejen kvalita studia, nýbrž i momentální vlivy okolí se promítnou na výsledku. Proto se o tom víc rozmluvíme. Někdo se totiž plácnul přes kapsu a zacvakal nám Sono.

Studio Sono na Nouzově je považovaný za nejlepší u nás a hned, jak tam člověk dorazí, je mu jasný proč. V malý vesničce asi třicet kiláků na západ od Prahy, kde nechápeš, jak v blízkosti hlavního města může bejt tak krásná priróda, je bejvalá hospoda, dnes nahrávací megakomplex s ohromným sálem, několika režijema, kuchyněma, kulturně-zábavnejma místnostma sálama, hajzlama, ubytovnou, zahradou a hlavně maníkama, který tomu zle hověj, včetně sekretářky a různejch opravářů všeho + samozřejmě studiovým čoklem, vlčicí Vanilkou vcelku dost přítulnou. To je její plný jméno.

Tahle atrakce byla nám cca měsíc a něco k dispozici. Nutno přiznat, že jsme asi Sono team za dobu našeho pobytu dost potrápili a to především díky dvěma věcem. První byla náš stálý problém s bordelem, neboť nemocí umět ho kolem sebe vytvořit během krátký chvíle strašnej trpíme bohužel všichni. Obvzláště sekretářka moc nechápala. Druhá byla hlučná droga, která zcela ovládla všechny - Play Station. Hlavně Zemánek s Fenkem sváděli celej den od rána do večera urputný boje v ledním hokeji, párkrát se poprali kvůli spravedlnosti, dali si do tršťky, a jinak řvali imrvére neslušný slova na celej barák a vzájemě na sebe flusali. Závislost na hře byla dost extrémní. A strýček Lechtinen...cháchá ty krázle!

Co se týče stravování, bylo to dost stereotypní a jednoznačný, ráno sed člověk na místní Ukrajinu, projel lesem, zdravíc babky s nákupama, a v centrálním koloniálu zakoupil půl kila syrečkovýho salátu, zdejší speciality, kterou od tý doby marně sháníme. Syrečkovej salát jsou syrečky naložený v oleji se spoustou dochucovacích sraček, takže vzniklá směs je relativně zbavená smradu, zato když se s ní něco zablemtá, je to pak humáčsky zablemtaný. Na pivo a na hotovky se chodilo kousek od krámu, byl to ten hrubší model s prapodivnejma lokálama, kde tečka visí ve vzduchu a hrozí, že přistane na tvý tváři. Ale nic se nám nikdy nestalo. My totiž jsme taky dost nebezpečný a oni vycejtili, že by mohli dostat bačuse.

A v neděli bylo vše zavřený, takže když sis zapoměl na víkend nakoupit, byls panáčku v řiti. Pokud ti nedali kousnout kamarádi, což ovšem dělaj kromobyčejně neradi.

Takže jak probíhal pracovní den v Sonu? Po nákupu a sežrání dvaceti deka syrečkáče si každej dal pár zahřívacích kol hokeje, nečež se za pomocí ledový vody z kýble začal budit Andy, kluk, kterej s náma celou desku dělal. To znamená mluvil, nahrával, míchal, premasteroval, jed s náma i pil, kouřil a pouštěl nám houmpéčko, sfouknul to zkrátka s náma od začátku do konce,všechno to psychicky zdolal a je za ZNNV zvukově zodpovědnej. K jeho štěstí.

Když se ho podařilo vydolovat z pelechu a začlo se dělat, byly tak dvě odpoledne a točilo se zase většinou po jednom. Takže tři se flákali a jelikož to tenkrát byly ty extrémní vedra, bral se velocipéd horskýho typu a jelo se objíždět okolí a hledat vodu. Okolí Nouzova je nezničený, v naší době v největšim rozpuku, kvetou tam liány, žijou jedovatý hadi a orangutani. Dá se dojet na Berounku, tam se potloukat. Nebo zabloudit v lese a bejt v hajzlu.

Když nebyl člověk na vyjížďce, tak si prostě sed/leh na zahradu, udělal si pití, dal bambáro, čuměl na přistávající, či vzlítávající letadla z poměrně blízký Ruzyně a čekal na Concorda. A ty letadla někdy lítaj tak nízko, že se dá flusnout na osmičku. Odtud je možná věc Jen tak o někom.

A nastal večer. Bůhví proč, ale my jsme ňák tak relativně nejplodnější právě od večera do rána. Andymu to zdá se taky tak vyhovuje, takže se chodilo spát ve stavu zmožena okolo těch trojek, čtyrek, pětek, za svítání běžně. V noci je totiž klid, člověka nerozptyluje světlo. Hlavně na zpívání je to nejlepší, skoro stejně dobrý jako kombinace na hlasivky: studený pivo, černý Halls, sprej antirýmák, nebo kořalka -originální receptůra Karla Gotta. Tenhle cloumák zacloumá i s Hlinomazem, funguje to dost dobře, protáhne to když né hlasivky, tak alespoň mozky.

Člověk po chvíli strávený na Nouzově přestane vnímat čas. Splyne s okolím, kde není rušivejch elementů a nechce, aby to už bylo někdy jinak. Je tam jak na ňákym ostrově, kam občas připluje návštěva, aby přivezla trosečníkům zprávy ze světa. Ti choděj celej den ve spodním prádle a bosi, hladěj si břicha, konzumujou dobrý věci, krkaj a tvořej. Hudby přibejvá a přibejvá, až jsou z toho najednou Zlý noty. Jak se předtím člověk těšil, až to bude nahraný, teď by to všechno nejradši vrátil na začátek a dal si ty prázdniny znova. Ale to Pepíček by toho chtěl...

Tak a teď tady je teda výsledek onoho jara. Zlý noty jsou jiný, než CunDaLla a jiný ani bejt ani nemohly. Ňák tak nás už nebavilo jen to dokola mastit po pražcích kosmickou rychlostí, chtěli jsme se zkusit trochu jinak, nechat ty pazoury odpočinout. Neboť ten člověk, kterej hraje neustále jen a pouze svůj part a vše ostatní odmítá, tak ten člověk zakrní brzy mozkově.

Někomu se budou Zlý noty zdát měkčí, než CunDaLla, někomu tvrdší, někomu horší, dalšímu lepší, určitě to pro pár lidí zase bude vrchol humusu a hrůza, jenže co máme dělat, z nás nikdo nic jinýho nedostane, ani kdyby se rozkrájel. Na to jsme, jak říká tady Živágo, nečum, málo tvární a pasivní. Živágo je stejně, mezi náma, ješitnej pitomec, on tady vůbec neměl bejt, jenže novináře si holt člověk nevybírá.

Zlý noty na večeři se nejlíp poslouchaj k pojídání syrečkovýho salátu v době od 20:00 do 22:00. Atmosféra Nouzova se do nich promítla vpravdě zle. Ale vlastně se tam možná promítla celá tahle historie. Protože kdo ví, kde bysme teď byli, kdyby tenkrát Hrdla nepopad kytaru a nezařval vantůfrífór...