Nejbližší koncerty

  • 24.11.2017 Svitavy – Fabrika
  • 25.11.2017 Ústí nad Labem – Severočeské divadlo
  • 27.11.2017 Praha - Retro

Studio na Cundallu (květen 1998)

Mmm a u Šikýře je to dobrý. Hostivař, Praha, ale v klidu, zašitej barák se stodolou, sadem a basetem salámovitým - fenkou Betynou. Menší studio, kde se za né moc peněz dá pořídit slušná nahrávka. Zdeněk Šikýř je v pohodě typ, snaží se tě dokopat za cenu neustálýho opakování toho, co hraješ, na tvojí hranici. Což je strašně nutný, když s tebou zvukař spolupracuje, protože ty seš zmatanej, sedíš ze sluchátkama v nahrávárně a nevíš ani, kde je sever.

Co je nejdůležitější při příchodu do studia? Samozřejmě zjistit, kde je sámoška/hospoda/popřípadě trafika. Ajajaj, malý potraviny jsou sice asi 10 metrů od studia, leč zádrhel, prodává tam Krkovička, tučnej chlápek s vepřovým xichtem, krkoun a hamoun v jedný osobě. Právě o něm je písnička Hamoun, text k ní jsme dodělávali po každý návštěvě.

Pokud chtěl člověk hotový jídlo, nezbejvalo mu než zajít do nádražní restaurace pátý cenový skupiny, kde se například pod názvem Čína servírovala buřtová směs ke krmení prasat s bramborama, kterou ti promptně přinesla stará vostřílená samice s chlupatejma nohama a zajisté i bembeřicí. Ale pivo na jarní zahrádce s vlakovou produkcí u čumáku má něco do sebe.

Co se týče hudby, tak jsme to tam nafrkali komplet asi za tři neděle, s očekáváním, jak to bude ve finále znít, jsme se tam povalovali a občas někdo šel něco nahrát. Ono studio je k válení určený, člověk vesměs nemá do čeho rejpnout, když nemá svůj part, tak nanejvejš poslouchá jednu věc dokola, desetkrát, stokrát, milionkrát a u toho se dá válet krásně. Vrchní povaleč kapely byl a jest Zemánek. Tomu studio vyloženě svědčí. Ležet si nažranej s cigárkem a plzničkou, poslouchat míchačku a občas prohodit: tu basičku bych tady prosil přidat!

Jak bylo řečeno, nahrávali jsme každej zvlášť. Nejdřív bicí, pak basa, na to kajtry a nakonec krákání. Každá kapela to má jinak, někdo preferuje nahrát to dohromady, někdo po nástrojích, je to různý, nic neni lepší ani horší. Jediná věc, kdy jsme my pracovali dohromady, bylo nazpívání intra, těch kundalích chorálů nenábožnejch. Kdo postřehne ťuknutí na začátku desky, tak ten slyší upadnout na zem víčko od bechči, kterou jsme nutně potřebovali k posazení tónu.

Venku bylo letní počasí, takže na zahradě se bylo furt, což je dobrý, když si můžeš lifrovat plíce na čerstvym smogu. Ono je rozdíl, když jseš zavřenej ve studiu v zimě, a když si chodíš v kraťáskách po trávě a přemejšlíš, co tam proboha nahrát, aby se to holkám líbilo.