Nejbližší koncerty

  • 24.11.2017 Svitavy – Fabrika
  • 25.11.2017 Ústí nad Labem – Severočeské divadlo
  • 27.11.2017 Praha - Retro

První koncertr (27.6.1996)

Každýho, kdo si nechce hrát do konce života sám pro sebe, to dříve, či později čeká. Vylízt před lidi, nechat na sebe čumět, a čekat, co jako se stane. Budou po tobě házet piva, nebo pískat, řvát sprostě blitky? Co je to zvukovka? Co je to odposlech? Jak se při tom hraní máme hejbat? A co když tě bude šimrat v nose, budeš se tam smět podrbat?

Ale jo, ňák tak jako že jó, jako že teda jó, že jsme se rozhodli, že to teda zkusíme, přestože se stydíme, ale prostě Monika tak dlouho dělala kuk, až jsme prachsprostě vyměkli. S osmi více, či méně nacvičenými poloimprovizacemi jsme se to rozhodli rozbalit, kurva, my mluvíme jak pionýři, v pražským Futuru jako support Kurtizán z 25. avenue, což jsou naši dobří kámoši a HáCé kapela. V té době se vlastně rozhodlo o našem názvu, neboť produkce koncertu nutně už potřebovala vytisknout plakáty a poslední, co jim tam chybělo, bylo jméno těch mladejch, co budou hrát poprvý. Tak pro nedostatek inspirace Wohnout.

Mimochodem, co se týče koncertu samotnýho - tréma, která nás před ním skličovala, byla pekelná. Tréma je zvláštní pocit, znáš to, má jí skoro každej z čehokoliv, stokilovej žaludek nesou zesláblý nohy, srdéční tep ti vibruje celým tělem a ruce jsou flekatý, jak jsou studený. Na futuráckym hajzlu jsme za chvíli byli jak doma, rozklepaná cigareta rty vůbec neopouštěla a do toho kolem chodili Kurtizány a měli z našich hrachů ohromnou prču. No ale je osum hodin, takže ještě kurážnej panák na kuráž a nástup...

Huh, stejně byl nelepší, ten první. No, ba né, nebyl zas tak dobrej, vlastně žádnej nebyl dobrej, že jo Vášo, i když tenkrát jsme vlastně přidávali, respektive opakovali, neboť přidávat nebylo co. Pódiovou choreografii jsme vyřešili pro nás přirozenou cestou, hodně jsme se coby sportovcí hejbali a tvářili se přitom dost divně, což nám zůstalo dodnes a patrně nás to opustí teprve, až budem šňupat hlínu. Debilní xichtní výraz na jevišti nám stále spoustu lidí vyčítá, jenže bohužel, na plastiku jsme si zatím nenabrnkali.

Nedávno z hromady bordelu (kterejch máme doma každej vícero) vyplula kazeta z tý premiéry a jak jsme to dlóóóuho naslyšeli, znělo nám to jak cizí kapela. Jediná věc, která z tehdejšího repertoáru vydržela až do nahrání první desky, byly Hory, ruskomelodičná rychlokvaška se zimní východoněmeckou tématikou. Vše ostatní byl, jak jinak, vejpal obdobnýho ražení, protože pomalý cajdáky jsme se nenaučili vyrábět dodnes. S těma je to peklo, s těma pomalejma. Jak je hrát, aby nezněly líbezně? A co tam jako řikat? Jakože je to s holkama v pohodě a tak? Ale to bysme se vraceli k našemu problému se zpěvem, protože na tohle jsme moc nevěrohodní jedinci.