Nejbližší koncerty

  • 24.11.2017 Svitavy – Fabrika
  • 25.11.2017 Ústí nad Labem – Severočeské divadlo
  • 27.11.2017 Praha - Retro

Manažerka a stavba (cca 1995)

  Naštěstí na světě existujou lidi, který nemaj vlohy k hraní, ale hudba je zajímá a povahou jsou akční. Pomáhaj tomu, zkušebny, koncerty, desky, všechno zaříděj, jsou neviditelnou půlkou všech viditelnejch kapel, hodně ostatních lidí je nerozdejchává a oni jsou na to zvyklý. Manažeři.

  Čiliž, osudem osudu přišla kamarádka Monika, a že už se na to, jak se nejsme schopný rozhoupat, nemůže koukat a že jsme pěkný hovada, když to nezkusíme dotáhnout do konce. A my jí vysvětlili, že důvodem tím je lenost veliká, v genech zděděná. A ona že nám to zmanažeruje. Že sežene zbytek, to znamená zpěváka, basáka, bubeníka a zkušebnu. Nóó tak jóó, nóóó.

Monika měla a má dvě výhody, jednak zařídí/sežene vše a za druhý je to teda velmi hezké děvče (nesnáší výraz roštěnka). Což na ty nadržence, co je s nima někdy nutno jednat, funguje jak svině.

A sháněli se lidi na inzerát. Schválně si někdy zkuste vylepit inzerát: přijmu lidi do takový a takový kapely a nezachápete, co vám začne domů chodit za exoty. Prošlo jich sítem asi padesát, berme to po nástrojích.

Za nejhrubšího inzertního basáka lze považovat bejvalýho něžnýho metaláka zo Slovenska, kterej měřil asi metr pade a háro měl až po kolena. Když uviděl špeka, řek: Čo to tótó? A když uslyšel, co bysme si tak zhruba představovali, hovoril: Ale vietě chalani, ja by som si to predstavoval akože s klávesami, niečo také krásné, ako napríklad Peter Nagy. A byl vykopnut.

Pak jednou přišel z ničeho nic na návštěvu Zemánek a my se ho z prdele zeptali, jestli kromě Fifinky nechce hrát i s náma. A on řek jo.

Bubeníků taky u nás pár prorotovalo, za všechny jmenujme Š., taktéž něžnýho metaláka, libujícím si v pomalym tempu, taky už byl starší (cca o 10 let a o 20 duševně). S ním jsme to zkoušeli asi dva měsíce, ale nakonec se ukázalo, že pravej důvod, proč se furt častějc vymlouval na vynechávání zkoušek, byla jeho družka, domina domácí, která ho strašlivě vysávala a on z ní byl úplně vysranej.

Po pár dalších neůspěšnejch pokusech, kdy jsme to mnohokrát chtěli zabalit, anebo jsme uvažovali o automatickým bubeníkovy, se objevil Fenek. Jeden kamarád nám dal číslo na typa prej odněkud z Havlíčkova Brodu, kterej dělá v Praze konzervatoř, a že by byl možná volnej. Když jsme s ním měli spicha v metru a viděli ho, říkali jsme si, ájé, další něžná metla, on totiž fakt tak dřív vypadal haha. Jenže přišel, sednul za to, natřel to a už nikdy nevstal.

No a zpěváci? Myslíš shánění lídra kapely? Ty vole! Crrr, zvonek, otvíráš dveře a tam stojí dvoumetrovej vychrtlej hipízák, jak když ho vodpálíš z WOODSTOCKU 1960. Fousy, zvonečky, třásničky, a když začal zpívat, svíjel se jak po deseti tripech a tahal se v rozkoši za koule. Sorry kámo, ale byls moc láskyplnej.

Jinak na konkurz chodily i holky, ale nic z nich neyvpadlo, stejně jako nikdy z nikoho. Zpěváků jsme fakt prubli tuny. Ale najít v Čechách zvíře, který by umělo zpívat, zároveň bylo rozjetý a zároveň ještě v pohodě jako člověk...na to jsme malá rezervace.

Takže holt, vrrrgrrr, došlo na to nejhorší, áááá, na to, čeho jsme se nejvíc báli, jééé, a co jsme si nikdy nechtěli vůbec ani připustit, nééé, že si budem zpívat sami všichni svépomocí. Protože věci už jsme ňáký nachystaný měli a bez zpěvu s tím prostě nešlo hnout. A věřte, že zbavit se studu zpívat nás stálo hodně návštěv u Chocholouška.