Nejbližší koncerty

  • 24.11.2017 Svitavy – Fabrika
  • 25.11.2017 Ústí nad Labem – Severočeské divadlo
  • 27.11.2017 Praha - Retro

Hašteřivé pohlednice z natáčení


Pohlednice č. 1. Horní řada zleva: Kontrolní oko východní ženy, Honza skládá v pracovně v Kozojedech, Matěj skládá v pracovně na Vinohradech (Praha). Dolní řada zleva, zkušebna: Fenek zabíjí myš, nácvik písně „Želva“ v úpravě pro sbor obézních myslivců na honu, Jirka chce něco říct.

Samotné tvůrčí porodní bolesti proběhly do vánoc 2010… Výsledkem bylo skoro třicet demáčů, což se kupříkladu vůči mé osobě projevilo jejich zkopírováním do mého počítače k posouzení. Byl jsem ovšem jen jedním z vícero postižených k tak odpovědnýmu úkolu. Písničky jsem značkoval podle momentální nálady, pořadí se mi neustále měnilo a příslušná složka v počítači se stávala nepřehledně strakatou – značkoval jsem barvením fajlů… Samozřejmě jsem zapomněl, jestli červený fajly měly znamenat „jako že“ červená na semaforu, tedy „stát“, a zelený „jet“. Zrovna tak mohla totiž ta červená barva znamenat „důležité“… A do toho modrá, oranžová, zelená, šedá… Až jsem se celej uznačkovanej dozvěděl, že ostatní už hodnocení provedli (což ale mělo jen poradní hodnotu) a kluci už se rozhodli a já to prošvih.
Na rozdíl od zrodu předchozích placek si pak kluci vybraný písničky do nekonečna přehrávali ve zkušebně. Rýsovalo se tak, jak jsou životaschopný, jak jsou koncertně hratelný. Není nic horšího, než když si doma pracně uplácáte demáč, pak ho natočíte ve studiu… a praxe později ukáže, že na živý hraní je to paťatý a z pódia do publika to nesepne. Asi jako když kluk studuje učebnici sexu, je mu všechno jasný… a pak jde na věc a on se mu nepostaví… protože mu holka místo učebnicového „miláčku“ řekne „chce se mi blejt, ale hrozně…“.
Fenek s Jirkou ve zkušebně pilně sehrávali bicí a basu, i když tam Honza s Matějem nebyli.
A ještě něco – původně jsem měl napsáno „blicí a basu“. což mi literárně navazovalo na storku s holkou, ale obávaje se hněvu Fenkova, zbaběle jsem literární úskok vypustil…



Pohlednice č. 2. Studio Disk, areál filmových ateliérů Barrandov. Horní řada zleva: Andy s nádobíčkem, Fenek a Jirka naslouchají svým výpotkům, Fenek za horou bicích. Dolní řada zleva: Matěj dává vodící linku k Chudýmu, skupinové foto (Honza, Jirka, Andy, Fenek, Matěj), Honza dává linku ke Gastrosexuálovi.

Na Barrandově se nahrávaly spodky, tedy teď výjimečně nemyslím bicí a basu, ale pánské spodky. Nejhezší a nejčistší je měli Fenek s Jirkou, a proto je mistr zvuku Andy natáhl do počítače. V jednu chvíli se tak myslelo, že název nové placky bude „Spodky v počítači“, ale díky možným tahanicim kolem autorských práv se od zajímavého nápadu upustilo (kluci se obávali, že by se s nimi mohl soudit Čojbalsan Erdenet, autor obdobného sloganu mongolského hitu „Trenýrky ve vysavači“).
Práce na spodkách šla rychle – i díky předchozím galejím ve zkušebně. Ne nadarmo říkal carský vojevůdce Kutuzov: Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.



Pohlednice č. 3. Studio Chata, Vyžlovka. Uprostřed: na Chatu přijždělo hafo účinkujících i kamarádů, zleva fotograf Vašek Šebek, Gábina, Rony, Vašek Bláha (Divokej Bill). Levá řada od shora: Matěj, Andy, Borůvka, Vašek Bláha. Pravá řada od shora: Fenek myje nádobí, Jirka, Róza a Honza, Oleg.

Pronajali jsme si chatu kousek od koupáku na Vyžlovce. Během půl dne jsme ji proměnili v plně funkční studio. Hlavní místnost sloužila coby režie, nahrávárna kytar a přijimací salón pro hosty. Přes kuchyňku se pak šlo do kabiny pro zpěv. Asi nemusím podotýkat, že Chata byla záhy postižena silným Homolismem, který se epidemicky rozšířil na každého, kdo sem vstoupil. A tak jste záhy nalezli ponožky v ledničce či texty písní na toaletě, zatímco hajzl papír se válel vedle mikrofonu na zpěv… Nahrávání vokálů se kromě Matěje, Honzy, Jirky a Fenka z Wohnoutu účastnili i Andrejka (Gang Ala Basta), Oleg (Los Homolos), Borůvka (Le Pneumatiq)… a na někoho jsem určitě zapomněl, páč tu jmenovačku beru podle obrázků, které mám k dispozici. Význačnými hosty pak byli Vašek Bláha z Divokýho Billa a Tomáš Hajíček z Krucipüsku – oba nazpívali sólové party v písničce Zpěvák na inzerát.



Pohlednice č. 4. Studio Chata, Vyžlovka. Uprostřed: v režijní místnosti Honza dává „do huby“ text Tomáši Hajíčkovi, některé obraty se rodí právě v tento moment – pán s kamerou jsem já, točím časosběrný dokument. Levá řada od shora: sextet Hnědé smyčce (studio Disk, Barrandov), Matěj, Andrejka, Tomáš Hajíček. Pravá řada od shora: Missina, Amálka a Fenek, Jirka, Matěj a Laura.

Studio Chata sálalo energii, ve které se dobře bylo a točilo. Celou dobu jsem tu i spal, někdy Andy, ke konci často Matěj, který točil kytary hluboko do noci. Některým účinkujicím se tu tak líbilo, že si prodloužili pobyt… vlastně prodloužily – Andrejka… Nezapomenu ovšem na tři momenty… Ten první se týkal koncertu Los Homolos, Homolky a Tobolky a Dua Egon, který jsme uspořádali v kultovním vyžlovském hotelu Praha. Večer předtím jsme si dali akustickou „veřejnou“ zkoušku na schodech před Chatou, které se kormě účinkujících účastnili Vašek Bláha, Andrejka a Martin Šimral. Byl to takovej spontánní milej džemík. Ten druhej moment se týkal pařby po koncertu, které se účastnili i studenti filmařiny z Písku. O Wohnoutech točí dlouhodobý projekt. Když jsme se přemístili někdy ve čtyři ráno do Chaty, Andy se Zemánkem zasedli ke strojům a udělali si diskotéku. Ta rafinovaně spočívala v tom, že se jako puberťáci pošťuchovali před počítačem a hýkali – hele, to je dobrý, co, a co kdybychom si eště pustili tohleto… My ostatní, v počtu vojenské čety, jsme do toho zkoušeli usnout. Korunu nočním zvrhlostem ovšem nasadil jiný večer, kdy na Chatu přitáhla notně podroušená partička v čele s Papuáncem… Jeden její člen, nevím teď honem jméno, tak mu budu říkat Nevím, upad během večerního nahráváni na velkou rozkládací postel… A spokojeně dadal ze rachotu nabuzených elektrických kytar. Problém nastal v noci, kdy jsme postel chtěli rozložit. Setřepali jsme Nevíma na zem, rozestlali a pak ho na postel zase naložili… vedle něj si lehl Papuánec. Někdy kolem druhé v noci se Nevím zvedl a sápal se z Chaty. Šel jsem za ním na zápraží… kam že to jde? „Musím k rodičům domů,“ řekl mi rozpadlou dikcí. „Ty tu máš rodiče?“ divil jsem se. „Támhle“ máchnul rukou k brance a odklopýtal do tmy. Asi v pět ráno jsem slyšel venku zvuky. Vylezl jsem a u branky uviděl siluetu člověka vstávající ze země. Opřel se o branku, odrazil se od ní a vratce šel ke mně. Byl to Nevím. „Rodiče mně doma nechtěj, řekli, ať jdu zase sem,“ vysvětlil mi, vešel do Chaty a práskl sebou na misto, ze kterého před třemi hodinami vstal. Venku byly dva nad nulou…
V úterý 26. 4. jsme skončili nahrávání, ve středu kluci odjeli na koncert do Ostravy… Začal jsem Chatu nahrubo uklízet, zejména jsem likvidoval tuny vajglů v hrnečcích od čaje, kávy, v mističkách, kelimkách. Vlastně jsem zapomněl říct, že vůbec nejsilnější stopu z nahrávání ve mne zanechalo kouření. Měl jsem permanentní nudli u nosu, knedlík v krku, hlasivky mi haprovaly. S výjimkou Honzy a mne čmoudili úplně všichni, včetně hostů. Rony s Bony a Missinou sice nekouřili, zato vydatně kadili na zahradě… Hovna jsou sice pro průdušky o mnoho zdravějši, ale zase se v trávě hůře vyhledávají a likvidují než vajgly v hrnečcích, jak hned uvidíte.
Ve čtvrtek v noci jsem byl točit na kameru nahrávání Hnědých smyčců (jak trefná barva vzhledem k následující pointě) na Barrandově, Honza kvůli tomu přijel z Ostravy na otočku před koncertem v Brně… Na Chatu jsem dorazil k ránu, trochu se prospal, když přijela uklízečka a po ní i paní domu (dále Paní), od které jsme měli Chatu pronajatou. „Tady je bomba,“ vykřikla Paní, „a tady taky“. Lekl jsem se, že už po nás jdou teroristi, páč Hnědý smyčce nahrávali takovou muezínovskou melodii… Ale ukázalo se, že Paní tak nazývá hovna našich pejsků umně skrytá v trávě. Hm. Celé odpoledne jsem tak hledal bomby a vždy, když jsem vykřikl „hotovo“, Paní našla zase další. A tak jsem definitivně pochopil svoji úlohu v kapele. Až se mě příště zeptají, čím jsem pro Wohnouty prospěšnej, hrdě odpovím: „Hledám hovna.“