Nejbližší koncerty

  • 25.11.2017 Ústí nad Labem – Severočeské divadlo
  • 27.11.2017 Praha - Retro
  • 28.11.2017 Praha - Retro

Fanynk (drobky z turné Wohnout & Try duby)

Seděli jsme v neděli druhého listopadu v Jevanech na terase a jedli štiku. Sluníčko a teplo jak na jaře. Matěj mi povídá: „To byla karma, v tý Jihlavě.“
„Karma?“ povídám já.
„Za toho Honzu…“
Honza zvedl hlavu od talíře: „Tou Jihlavou se to tati v žádným případě nevynuluje.“

Tahle pivní karma začala v červnu 2012 na Ouvalským bigbítu (Úvaly u Prahy). Já byl tehdy hostem kapely Emma a když jsem slezl z jeviště, popil jsem s kamarády a dostal veselou náladu s chutí něco hodně legračního předvést. Ale co? Koukám, že ve stanu, který sloužil jako backstage, sedí synek Honza z Wohnoutu ve zbrusu nové košili a nezvykle čistých kalhotech. A geniální nápad byl tady. Koupil jsem čerstvé pivo v kelímku a s otcovsky přátelským úsměvem přikročil k synkovi. Začal jsem mu líčit, jak jsme hráli. Stál jsem a hlava sedícího Honzy tak byla ve výši mého břicha. A pak, když jsem vyprávěl o ozvučení jeviště, jsem jen tak mimochodem zvedl kelímek nad synkovu hlavu a obrátil jej. Honza byl v tu ránu… jak pivem zmoklá slepice. Myslel jsem, že zajásá a bude mě chválit, jak jsem vtipnej. Že řekne něco jako „tati ty jsi skvělej, máš pořád duši dítěte“ nebo „tak dobrej fór jsem od tebe ještě nikdy neviděl.“ Místo toho řek velmi nasupeně: „Co děláš?! Mám novou košili a vypraný kalhoty! Za chvilku jdu na jeviště… Ses pomát?!“ Řekl jsem bujaře: „Takovej je život.“ Ale ani tomu se nezasmál. Poprvé, co ho znám, byl na mne fakt naštvanej.

A pak běžely dny a týdny. Mě bylo líto, jakou pitomost jsem provedl, ale to je tak všechno, co jsem moh dělat. Když po čase synkovo naštvání polevilo, řekl mi. „Je ti tati jasný, že odplata tě nemine?“

Už dva roky čekám, kdy mne Honza zleje nečekaně pivem. Každý týden mi nezapomene oznámit, že odplata přijde, ale neřekne kdy.


Pak to přišlo. Tedy aspoň jsem si to myslel. Sobotní koncert prvního listopadu v sympatické Jihlavě. Někdy ve dvou třetinách našeho vystoupení jsem si všiml rozdováděného chlápka s pivem v ruce přímo pode mnou. Fanynk, prolétlo mi bleskově hlavou, protože Fanynk je sameček od Fanynky, od té samé z nového alba Laskonky a kremrole.
A zrovna když jsem zpíval otevřené ááá s pusou dokořán, chrstl na mne Fanynk pivo z půllitru. Najednou jsem měl plnou pusu piva a nikoli komorního A 440 Hz. Zakuckal jsem se, ale kytaru jsem mydlil dál. Poslepu. Musel jsem zavřít oči, protože mne v nich pivo pálilo. Cítil jsem, jak mi kloužou prsty po zmáčeným hmatníku. Čekal jsem, že dostanu pecku od elektrickýho proudu. Nebyl bych první kytarista, kterej by takhle zhebnul při koncertě. Fanynkova trefa byla neskutečně dobrá. Musel to ten chlap někde trénovat. Posuďte sami – od piva byl zmáčený mikrofon, baskytara a samozřejmě celej já doslova od hlavy až k patě. Měl jsem mokrý vlasy, obličej, hrudník, břicho, rozkrok (ach), stehna, kolena, holenní kosti i boty.

Technik Irena mi pak přinesl zelený ručník a já si stačil všimnout, že Fanynka někdo odtahuje od pódia.

Když jsme dohráli a já zůstal naživu, slezl jsem z jeviště. Tam stál Honza. „Ty spratku,“ povídám, „tak ses s tím chlápkem domluvil a oplatil mi ty Úvaly, co?“
„Ani náhodou, to nebyla moje akce. A nemysli si, že se to takhle vynulovalo. Moje odplata tě ještě čeká.“

V noci mi pak chodily zprávy. Že prej Fanynka lidi důkladně polili v jednom baru. Prej mne mnohonásobně pomstili, tak dík.

To je zatím všechno. Jihlava byla super i s tím pivem. A já dál čekám, kdy to přijde. Ta karma, o který mluvil Matěj. Kdy budu stát třeba s kytkou před krásnou slečnou, úžasně vyfintěnej a vymydlenej, a najednou mne někdo zezadu poleje pivem. Z mýho zgruntu novýho ohozu je v tu ránu páchnoucí hadr. Otočím se a tam je Honza. Usmívá se a říká: „Takovej je život, tati“. Pak mi vezme kytku i slečnu a spokojeně s oběma odkráčí pryč.